Take-off

Rush

Drive

Stop-shot

Poloviční roll

J. Riches - Mentální přístup

John Riches - Kroketová technika

Úvod nahoru

V následujících poznámkách ke kroketové technice se předpokládá, že hráč je střední výšky a postavy a používá centre style a standardní úchop. Zkušený trenér pracující s konkrétním jedincem může některé z uváděných rad upravit, ačkoli téměř všechny budou přiměřené pro jakéhokoli hráče bez ohledu na postavu, styl nebo úchop.
Není zmiňována nutnost úprav postupů pro různé typy koulí. Ti, kteří se učí techniku by měli používat pouze jeden typ koulí.
Doufám, že tyto poznámky budou užitečné nejen pro začátečníky, ale i pro trenéry a zvláště pro zkušené hráče, kteří si přejí napravit některé nedostatky nebo odstranit některé slabiny ve své hře. Často je obtížné přesně zjistit, proč daný úder opakovaně neústí do zamýšleného výsledku, vzhledem k tomu, že se při něm nemůžete obvykle pozorovat. Dobrý trenér, který jasně chápe správnou techniku bude představovat neocenitelnou pomoc, ale pokud nemáte přístup k takové osobě, bude snad promýšlené používání těchto poznámek druhou nejlepší možností.
Je možné, že zjistíte, že u úderu, který chcete vylepšit, je vaše technika odlišná od té, která je doporučována zde. Buď jste přišli na rozumnou alternativu, anebo jste si osvojili špatné návyky, které - nezbavíte-li se jich - vám zabrání v jakémkoli pokroku. Rozhodnutí, zdali svou techniku změnit, nebo ne nemusí být snadné; pokud se ale rozhodnete pro změnu, nečekejte okamžité a dramatické zlepšení. Neměli byste čekat, že budete ihned stejně dobří s dobrou technikou, kterou jste netrénovali, jako se špatnou technikou praktikovanou několik let.
Bohužel tyto poznámky prozatím nedoprovázejí žádné ilustrace, protože autor (lepší název je 'kolátor', protože nic zde uvedeného není originální) je nechvalně známý svým nedostatkem uměleckého nadání.
Všechny základní údery jsou pokryty, ale pokročilejší údery jako kanón, jump, hammer atd. jdou za rámec těchto poznámek.
Strategie a taktika také nejsou zmiňovány, ačkoli je možné, že jsou pro herní pokrok hráče důležitější než technika. Tyto poznámky vám vysvětlí jak hrát konkrétní úder, ale neřeknou vám, který úder hrát.
Účelem této brožury je vyplnit to, co vidím jako mezeru. Existují dostupné knihy o kroketu obsahující skvělé informace o tom, jak hrát různé údery, ale žádná nepředkládá uceleně DŮVODY, proč je záhodno dělat věci tak, jak se doporučuje. Zde naleznete nejen plně popsané nejnovější techniky, ale také extenzivně vysvětlené DŮVODY - pro začátečníka možná příliš extenzivně na to, aby je plně pochopil - aby se jak trenér, tak hráč k nim mohli znovu a znovu vracet a mohli tak přiměřeně posoudit hodnotu alternativních metod.
Ačkoli věřím, že tyto poznámky přinášejí nejnovější a nejlepší techniky, které jsou momentálně užívány a vyučovány, uznávám, že mnoho hráčů užívá alternativy, které mohou být stejně dobré, nebo skoro stejně dobré.
Neustále se vyvíjejí a hodnotí nové techniky (nebo by tomu tak alepsoň mělo být). Tato brožura nepředstavuje v žádném smyslu poslední slovo k danému tématu.

Roquet nahoru

Stalkujte kouli chůzí přesně po přímce, po níž chcete, aby koule putovala, kyčle a ramena kolmo na tuto přímku. Dělejte to vždy, dokonce i u nejkratších a nejjednodušších úderů.
Pevně, ale pohodlně uchopte násadu hole předtím, než se začnete pohybovat vpřed. Pokuste se od této chvíle nehýbat rukama nahoru nebo dolů po násadě.
Jděte pevně a cíleně vpřed směrem ke kouli, s očima upřenýma na linii míření, abyste zajistili "kolmost" vašeho těla.
Pokud vás něco vyruší, začněte znovu.
Umístěte chodidla na správné místo. To se bude lišit podle vašeho stylu, výšky, úchopu, hole atd., ale budete muset zcela přesně znát správné umístění chodidel pro váš konkrétní úderový postoj, abyste mohli dosáhnout v umisťování chodidel konzistence. Mnoho hráčů (praváků) považuje za nejlepší umístění levého chodidla asi 4 palce (10 cm) od linie míření, a 6 palců (15 cm) od koule, takže pata je na stejné úrovni (nebo těsně za) jako násada hole ve chvíli úderu. U většiny hráčů by toto chodidlo mělo ukazovat ve směru přesně rovnoběžném s linií míření. To poskytuje další kontrolu pro kolmost a konzistenci úderového postoje. Pozice pravého chodidla je méně kritická. Nemusí směřovat rovnoběžně s liní míření, ale mělo by být prostě umístěno v jakékoli pohodlné pozici mimo nápřah tak, aby během švihu byla zachována "kolmost těla" a rovnováha.
Dále, vyzkoušejte "kolmost" úderové plochy kladiva k linii míření několika cvičnými švihy nad, nebo vedle koule, aniž byste ji zasáhli. Soustřeďte se během toho na udržení ramen v klidu, a pokud není úderová plocha "kolmá", napravte to natočením těla (chodidel, kyčlí, ramen), ale NE pouhým pootočením kladiva hole, zatímco zachováváte stejný úchop a úderový postoj. V žádné chvíli neumisťujte kladivo hole na zem, protože to znesnadňuje zachování natočen hole.
Upřete oči přesně na místo, kde chcete, aby se se úderová plocha hole dotkla koule a soustřeďte se na POMALÝ, ROZUMNĚ DLOUHÝ nápřah. Délka nápřahu bude záviset na zamýšlené síle úderu, tedy na tom, jak daleko chcete, aby koule šla.
Nechte hůl plynule švihnout vpřed, aby zasáhla kouli, znovu se soustřeďujíce na to, aby ramena zůstala v klidu a sledujíce ten bod na kouli, kde se jí dotkne hůl. Během švihu vpřed by nemělo docházet k NAPROSTO ŽÁDNÉMU TLAČENÍ ČI STRKÁNÍ hole. Spíše byste měli DOPROVÁZET pohyb vpřed, který vykonává samotná váha hole, či hůl dokonce lehce TÁHNOUT dopředu. Paže by se měly pohybovat nezávisle na ramenou, takže během švihu jdou ruce VPŘED a až do chvíle kontaktu by měly být lehce před kladivem hole (odtud ten pocit "tažení"). Máte-li tendenci tlačit (nebo hůře "strkat") hůl během švihu vpřed, zkuste nejprve delší ale pomalejší nápřah a úplně eliminujte pohyb ramenou. Většina hráčů zjistí (dříve nebo později), že hrají lépe s oběma rukama blízko u sebe (nebo dokonce spojenýma jako v golfu) na držadle hole, než když je mají dál od sebe, protože umístění dolejší ruky ještě níž na násadě má obvykle za následek tlačení místo tažení váhy hole během švihu vpřed. Vaše zápěstí by mělo být během švihu pevné, ale ne napnuté - je žádoucí malá míra uvolněnosti. Váš postoj by neměl být příliš stísněný a přikrčený. Narovnanější postoj obvykle umožňuje volnější, přímější švih.
Protažení švihu by mělo být podél linii míření a také tak nízko nad zemí jak jen lze. Pokuste se nezvedat kladivo hole nahoru předtím, než jste tak donuceni učinit proto, že vaše paže už dále nedosáhnou.
Je velmi důležité se ujistit, že se během švihu nemění tlak úchopu. Mnozí hráči, zvláště jsou-li nervózní, zvyšují tlak tím, že pevně stisknou násadu těsně předtím, než se hůl dotkne koule. To obvykle zničí natočení kladiva hole (můžete si to vyzkoušet uchopením hole v klidu a jejím následným náhlým pevným sevřením). Nejlepší způsob, jak se tomu vyhnout je cítit tlak v konečcích prstů a nikoli v dlaních než započnete se švihem. Tak pocítíte jakoukoli změnu snadněji, protože konce prstů jsou mnohem citlivější než dlaně.
VYSVĚTLENÍ:
Mnozí hráči nechápou důležitost tažení, spíše než tlačení hole vpřed. Pokud chcete docenit důvod pro něj, zkuste vzít za konec násadu koštěte a TLAČIT vzdálenější konec po přímce. Pak zkuste, oč je snadnější jej TÁHNOUT po této přímce. Můžete také zvážit, proč koně tahají povozy, místo toho, aby je tlačili; proč je snadnější udržet přímý směr při tažení kolečka než při jeho tlačení; a proč u "slalomové" jízdy zadní kolo u jízdního kola jede po přímější dráze než to přední.
TRÉNINKOVÁ RADA:
Pro naučení správného typu přímého švihu může být velmi užitečné trénovat krátké roquety a průjezdy branek pouze jednou rukou. Použijte pouze HOŘEJŠÍ ruku a tu spodní dejte úplně stranou. To vás donutí k dlouhému nápřahu a k pohybu hořejší ruky VPŘED během švihu, takže budete kladivo hole táhnout, a nikoli tlačit. Budete také muset přesně sledovat kouli a vyhnout se jakémukoli pohybu těla, jinak pravděpodobně kouli úplně minete. Brzo byste se měli naučit vést přiměřeně pohyb jedné ruky a správně fázovat úder; budete pravděpodobně překvapeni, jak dobře můžete hrát jednoruč roquety. Pak můžete použít i dolejší ruku, a to pouze pro její stabilizační funkci, aniž by dodávala navíc jakoukoli další sílu. Na začátku hry může také být užitečné vyzkoušet několik tréninkových jednoručních švihů za účelem získání správného fázování. Tato rada se týká především hráčů, kteří užívají irish grip, ale všichni hrající center stylem ji shledají užitčnou.

Průjezd branky nahoru

Potřebná technika je téměř totožná s tou u roquetu, s následujícímí připomínkami navíc:

Nejlepší je stát o trochu víc vpředu než u roquetu. To zajišťuje, že je koule zasažena směrem dolů, vzhledem k tomu, že se hůl ještě úplně nedostala do nejnižšího bodu při švihu. Důsledkem toho je, že je koule lehce přitlačena k povrchu trávníku, což zvyšuje tření u spodní části koule. Tím je spodek koule zadržován u země, zatímco vrchní část už se začíná pohybovat vpřed. To davá kouli dopřednou rotaci (neboli top-spin), která jí pomůže projet brankou, pokud se dotkne tyček.
Průjezdy branek by neměly být hrány silněji než je nutné pro zajištění toho, aby koule projela brankou a skončila yard nebo dva za brankou. Důležitý je pomalý nápřah následovaný mírným švihem vpřed bez jakéhokoli náznaku tlačení. Protažení švihu by mělo jít směrem vpřed podél země, jako byste chtěli jemně prostrčit kladivo hole brankou, pokud by vaše ruce byly dostatečně dlouhé. Měli byste mít pocit, jako byste koulí jemně ZAMETALI branku. Nedívejte se během švihu na branku. Udržujte pohled na místě, kde se hůl dotkla koule a držte ramena v klidu.
Při průjezdech branky kde je koule přímo před brankou, věnujte navíc pozornost vedení přímky přesným středem koule a přesným středem branky, což zajistí, že úderová plocha hole bude celou dobu zcela kolmá na tuto linii míření. Nemělo by vám stačit, že prostě zasáhnete kouli ve směru někam k brance a doufáte, že projede.
U branek projížděných z úhlu už nemůžete mířit na střed branky, ale ani byste se neměli pokoušet o to, jak někteří doporučují, aby koule těsně minula bližší tyčku branky. Místo toho se soustřeďte na zasažení STŘEDU koule ve směru kam chcete, aby TATO šla. Pokuste se mířit středem koule na vnitřní část vzdálenější tyčky, zda na více, či méně vnitřní část záleží na úhlu, z kterého projíždíte branku. Soustřeďte se pouze na toto a protáhněte švih "podél země" přesně po této přímce. Během toho udržujte ramena v absolutním klidu. Průjezdy branek z úhlu musí být prováděny trochu silněji, než údery z obdobné vzdálenosti z místa přímo před brankou, protože dotyk s brankou vezme kouli větší část rychlosti. Pro průjezdy branek z úhlu je ještě důležitější zajistit, aby koule získala dopřednou rotaci tím, že bude zasažena výše popsaným způsobem směrem lehce dolů. Koule zasažená prostým úderem bude první stopu pohybu spíše klouzat, než se kutálet. To znamená, že se obvykle teprve začne kutálet ve chvíli, kdy dorazí k brance a nemusí mít dostatečný topspin k tomu, aby jí projela. U dalekých branek (více než 3 stopy) přestane koule klouzat a získá dostatečný valivý moment bez ohledu na to, jak je zasažena, takže prostý úder je dostatečný.
Stejně jako u roquetu je důležité nezvyšovat tlak při úchopu pevnějším sevřením násady hole během švihu.

Take-off nahoru

U dlouhých take-offů k, řekněme, kouli u hranice berte do úvahy pull tím, že umístíte koule do L tak, že strikerova koule míří asi jeden yard od koule, ke které jedete (za předpokladu, že provádíte take-off z pravé strany koule, kterou jste roquetovali). Zamiřte nicméně na místo asi yard nalevo od koule, ke které jedete, Tedy, poté co jste koule dali do L, úplně zapomeňte na kouli, kterou jste roquetovali a hrajte úder, jako byste chtěli zasáhnout imaginární kouli na místě jeden yard na levo od cílové koule.
Pokud provádíte take-off z levé strany koule, kterou jste roquetovali, umístěte koule do L tak, že strikerova koule bude mířit yard DOLEVA od cílové koule a miřte yard NAPRAVO od ní.
V mnoha případech nebudete chtít váš take-off zamířit přímo na cílovou kouli. Například budete chtít získat rush k brance nebo k další kouli; nebo pokud je cílová koule u boční hranice, se můžete rozhodnout zamířit take-off o pár yardů směrem do kurtu, abyste ještě více zredukovali riziko, že strikerova koule vyjede z kurtu. V každém případě uspořádejte koule do tvaru L tak, aby strikerova koule směřovala o jeden yard napravo od bodu, KDE CHCETE ABY VAŠE KOULE SKONČILA, a zamiřte o jeden yard na druhou stranu. Roquetovaná koule by se měla pohnout asi o yard, pokud hrajete take-off tímto způsobem, ale tato vzdálenost obvykle není přílš důležitá, pokud se koule pohne. U kratších take-offů může být jednoyardová odchylka zmenšena.
Stejně jako u jiných úderů je důležitá kolmost úderové plochy hole (k linii švihu, NIKOLI ke směru, kam ukazuje L). NENATÁČEJTE úderovou plochu hole k roquetované kouli "abyste si byli jistí, že se pohne", vzhledem k tomu, že díky tomu by bylo těžší posoudit sílu úderu a také určit místo, kde roquetovaná koule skončí, což je někdy celkem důležité.
U take-offů z rohového bodu do úhlopříčně opačného rohu, umístěte koule do L co nejpřesněji, ale tak, aby strikerova koule směřovala jenom jednu STOPU (asi 30 cm) na pravo (nebo levo) od místa, kde chcete, aby strikerova koule skončila a dejte si záležet, abyste ji poslali přesně jednu STOPU na druhou stranu, než kde chcete, aby skončila. Důvodem, proč se při tak dlouhých vzdálenostech vzdálenostech používá odchylka pouze stpoy, místo yardu spočívá ve snížení rizika, že krokovaná koule skončí za hranicemi. Měla by se pohnout jen asi o jednu stopu, pokud je úder správně zahrán výšeuvedeným způsobem. Za normálních okolností nezáleží na tom, zda se díky pullu strikerova koule odchýlí z dráhy o více než uvedenou stopu, vzhledem k tomu, že se stěží budete snažit o rush.
Je důležité se naučit hrát take-off z kterékoli strany roquetované koule se stejnou jistotou. Pokud provádíte take-off od partnerské koule, abyste přijeli a využili protivníkovy koule, měli byste se pokusit umístit partnerskou kouli tak, abyste v příštím tahu získali použitelný rush, pokud se k ní budete muset vrátit bez toho, že byste projeli brankou.
Všechny take-offy by měly být hrány s protažením švihu, což umožní kladivu hole volné "prošvihnutí". Vzdálenost, kterou vaše koule urazí se pak dá mít pod kontrolou velmi přesně zdvižením kladiva hole na určité místo při nápřahu. Nedoporučuje se hrát normální take-offy podobnou technikou jako stop-shoty, protože to zvětšuje počet elementů při fázování úderu, které musíte mít pod kontrolou, a také může způsobit, že koule získá opačnou boční rotaci, a zakřiví svou dráhu spíše vně než dovnitř od linie míření.

Rush nahoru

Rush je podobný pevnému roquetovému úderu, s následujícímí připomínkami navíc:

Před hraním rushe zkontrolujte, jestli jedna nebo obě koule leží v malém důlku v trávníku. Pokud ano, zamýšlený rush může být velmi obtížný, nebo dokonce nemožný. Pokud je v důlku vaše (strikerova) koule, velmi pravděpodobně přímo přeskočí kouli, kterou chcete rushovat, pokud ji zasáhnete silou dostatečnou k dosažení zamýšleného výsledku.
Stoupněte si trochu více vzad než při roquetovacím úderu a lehce zdvihněte úderovou plochu hole. Obě tyto změny by měly zajistit, dokonce i v případě, že je úder trochu špatně fázován, že ve chvíli, kdy hůl zasáhne kouli tak se pohybuje buď horizontálně, nebo se právě začala pohybovat směrem nahoru. Je naprosto nezbytné se vyhnout jakékoli tendenci zasáhnout kouli směrem dolů, protože to může způsobit, že koule nadskočí. Dokonce i malé nadskočení může způsobit, že koule zasáhne kouli, kterou chcete rushovat nad středem, což sníží předanou kinetickou energii. Pokud se pokoušíte o přesný sekaný rush, může mít malé nadskočení za následek úplné minutí. Někteří hráči posunují obě ruce trochu níž po násadě hole a volí velmi pevný úchop s pevným zápěstím. To umožňuje jednoduchý kyvadlový švih od ramenou, které musí zůstat v absolutním klidu. Cílem této metody je eliminovat ono "lehké tažení" při pohybu rukou před kladivem hole, jak bylo popsáno u normálního roquetu (zvednutí přední úderové plochy hole změnilo pozici zápěstí a tím změnilo fázování "lehkého tažení", takže snad i kratší úchop zmenší potíže týkající se správného fázování různých úderů). Tím obětují trochu přesnosti směru, což nemusí být při krátkém rushi kritické, aby ještě více zajistili, že koule nenadskočí. Jak bylo naznačeno, element fázování je při tomto úderu omezen (a tím i pravděpodobnost špatného fázování), ale množství síly udělované pažemi se zvyšuje, protože hmotnost kladiva hole odvádí méně práce.
Při hraní přímého rushe se soustřeďte na švih přesně po přímce spojující středy obou koulí. Opět je důležité udržovat úderovou plochu hole kolmo k linii úderu, vzhledem k tomu, že i malá nepřesnost bude mít za následek velkou chybu při rushi. Ve skutečnosti nepřesnost, která by způsobila, že strikerova koule (v nekrokovacím úderu) by minula branku o několik centimetrů může způsobit, že rushovaná koule skončí několik yardů od zamýšlené branky.
Zvolte delší nápřah než kdybyste chtěli posunout strikerovu kouli o stejnou vzdálenost a nechte hůl "valit se" vpřed. Obvykle je zde velké pokušení TLAČIT hůl dopředu, protože jste si vědomi hmotnosti druhé koule, kterou je třeba pohnout; tomuto pokušení je však nutno odolat pokud má být stabilně dosahováno dobrých výsledků. Pokud je zapotřebí další síly (například při rushi napříč pomalým trávníkem), mělo by se toho dosáhnout delším a vyšším nápřahem spíše než pokusem o její vyvinutí zápěstím nebo předloktím.
Obvykle je zde také velké pokušení podívat se během švihu na kouli, kterou se pokoušíte rushovat, místo toho, abyste udrželi pohled na místě, kde se hůl dotkne strikerovy koule. To vede k pohybu ramen, což může vyústit v katastrofu.
Máte-li tendenci zasahovat v tomto (nebo kterémkoli jiném) typu úderu zemi, je to proto, že při pokusu vyvinout větší sílu hlava a ramena při švihu klesají dolů. Při správném fázování, dlouhém nápřahu a pevném úchopu naprosto není nutné jakkoli "tlačit" hůl nebo pohybovat tělem při rushování koule přes celý kurt, ať už je jakkoli pomalý.
Protažení švihu musí být, jako vždy, provedeno vpřed podél země. U rushe je to dokonce ještě důležitější než u jiných úderech, vzhledem k tomu, že to pomáhá vyrovnat dolní část švihu, což zajistí předání maxima kinetické energie kouli
Pokud také "sekáte" kouli, kterou hodláte rushovat, musíte určit přesný směr ve kterém zasáhnete STŘED vaší strikerovy koule, abyste zajistili useknutí rushované koule v požadovaném úhlu. U normálního rushe může stát za zapamatování, že při zamíření středu vaší koule na, řekněme, pravý okraj rushované koule, můžete dosáhnout useknutí na levo v úhlu asi 30 stupňů od linie míření, ale 15% síly je při zásahu jedné koule do druhé ztraceno. Ztráta síly je důvodem, proč většina sekaných rushů není zasažena dostatečně silně a (v případě, že je dosaženo požadovaného směru) a obvykle končí před zamýšleným cílovým bodem. Sekaný rush musí být zasažen výrazně silněji než byste zásahem chtěli přimět jedinou kouli k uražení stejné vzdálenosti. Čém větší useknutí, tím více síly je ztraceno, a tím silněji musíte strikerovu kouli zasáhnout.

Mimo take-offu, u kterého je pohyb roquetované koule více či méně náhodný, je to první z krokovacích (tedy obnášejících 2 koule) úderů, ve kterých pohyb obou koulí vyžaduje pečlivou a přesnou kontrolu.

Umístěte strikerovu kouli proti roquetované kouli tak, aby přímka procházející středy ukazovala přesně na místo, kam chcete posunout roquetovanou kouli.
Použijte stejný úchop i postoj jako u roquetu a hrejte úder stejným způsobem. Směr švihu by měl být podél čáry zamýšleného drivu s tím, že se hůl dotkne koule v nejspodnější části švihu. Úchop by měl být dostatečně pevný, aby zajistil plynulé protažení švihu navzdory odporu kladenému dvěma, a nikoli jednou koulí.
Abyste posunuli drivem roquetovanou kouli na určené místo, budete muset strikerovu kouli zasáhnout trochu silněji, než kdybyste posunovali o stejnou vzdálenost jedinou kouli.
Pokud je drive hrán správně, roquetovaná koule poputuje na zamýšlené místo, a strikerova koule ji bude následovat po stejné přímce, ale urazí jenom čtvrtinu až třetinu dráhy roquetované koule. Přesný poměr bude záviset na hmotnosti hole a dalších faktorech jako je pevnost úchopu, fázování a protažení švihu. Většina hráčů nemá potíže při dosahování v rozumné míře stabilních výsledků, vzhledem k tomu, že se jedná o nejpřirozenější a nejjednodušší z krokovacích úderů. Z tohoto důvodů je běžné, že si hráč hrající break záměrně připraví drive předchozím rushem na pečlivě zvolené místo.

Stop-shot nahoru

Vypadá obdobně jako drive, ale hraje se zcela jinak, aby se zajistilo, že se strikerova zastaví před místem, kam by dojela v drivu.

Umístěte strikerovu kouli proti roquetované kouli jako u drivu tak, aby přímka procházející středy ukazovala na místo, kde chcete, aby roquetovaná koule skončila.
Stoupněte si trochu více dozadu než u drivu nebo roquetu a lehce zvedněte přední úderovou plochu hole (asi o 1 cm). To se dělá, stejně jako u rushe, aby se zajistilo, že NEzasáhnete strikerovu kouli směrem dolů a že ji nedáte dopřednou rotaci, ani nezpůsobíte její nadskočení.
Je důležité zkontrolovat jak úderový postoj, tak "kolmost" úderové plochy hole k linii švihu, aby bylo maximum síly předáno roquetované kouli, a ne strikerově.
Nejdůležitějším a nejodlišnějším aspektem stop-shotu je, že v něm nedochází k vůbec ŽÁDNÉMU PROTAŽENÍ ŠVIHU, nebo jen k nezbytnému minimu. To vyžaduje přesné fázování, kterého je mnohém obtížnější dosáhnout, než to zní. Velmi málo hráčů dokáže stabilně hrát dobré stop-shoty. Tréninkem byste měli být schopni dosáhnout toho, že strikerova koule nepojede dál než o šestinu, osminu, nebo dokonce desetinu dráhy roquetované koule.
Hůl sama je důležitým faktorem při určení poměru vzdáleností při stop-shotu. Těžší hůl, pružnější násada a "měkká" úderová plocha (např. dřevo ve srovnání s tvrdšími bakelitovými plasty) činí těžším zahrání ostrých stop-shotů, i když můžou představovat výhodu v jiných úderech.
Nápřah by u stop-shotu neměl být zkracován, ale někteří hráči používají různé metody k dosažení minimálního protažení švihu:
1. Někteří dosahují rozumných výsledků uvolněním úchopu hole ve chvíli kontaktu.
2. Někteří se pokoušejí držet ruce nehybné, takže paže neprovádějí švih od ramen. S oběma rukama na horní části násady hole používají zápěstí ke švihu hole poměrně nezávisle na zbytku rukou.
3. Někteří po celou dobu používají pevný úchop, často s jednou rukou níže na násadě a soustředí se na ostrý dopředu jdoucí "strk", který zastaví ve chvíli kontaktu mezi holí a koulí.
4. Zřejmě nejlepší metodou, ale obtížnou na úplné zvládnutí, je posunout obě ruce o dost DOLŮ po násadě, zvolit velmi pevný úchop a strčit pevně holí směrem dolů (stále udržujíc přední úderovou plochu hole zvednutou), takže se hůl dotkne země ihned po kontaktu s koulí. Tento dotyk zadní části kladiva hole se zemí zabrání pohybu hole směrem vpřed a tím i protažení švihu. Hráči, kterým se podaří zkombinovat tuto metodu s rychlým pohybem rukou ZPĚT ve chvíli kontaktu (aby zamáčkli zadní část hole pevně do země), zdá se dosahují pozoruhodných výsledků s dobrou mírou konzistence.
Trenéři by si měli uvědomit, že tento zpětný pohyb rukou by měl být učen pouze po pečlivém zvážení, protože pokud bude neúmyslně použit i při švihu v jiných typech úderů, může to mít katastrofické následky.

Je také důležité si být vědom toho, že použití různých typů koulí bude mít za následek zcela rozdílné výsledky, což je zvláště markantní u stop-shotů. Těžší, elastičtější koule umožňují mnohem účinnější stop-shoty.

Poloviční roll nahoru

Tento úder je také podobný drivu, ale záměrem je tentokrát poslat strikerovu kouli do poloviční vzdálenosti, než roquetovanou kouli. Rozdíly jsou následující:

Znovu, umístěte strikerovu kouli proti roquetované kouli tak, aby přímka procházející středy ukazovala ve směru, kam chcete aby obě koule putovaly.
Stoupněte si nad koulemi více dopředu, tak aby palec vaší přední nohy byl na stejné úrovni se zadní částí strikerovy koule a posuňte spodnější ruku níže na násadě hole. Umístění rukou se budou u různých hráčů a pro různé hole lišit, ale budete muset znát přesnou pozici, která povede k zamýšlenému výsledku. Většina hráčů umísťuje při tomto úderu spodnější ruku téměř doprostřed násady hole a druhou ruku ponechává u horního konce. Tento úderový postoj a úchop by vám měl umožnit zasáhnout strikerovu kouli směrem DOLŮ (a nikoli směrem vpřed podél země), a to někde lehce nad středem.
Během úderu by se násada hole měla naklánět vpřed a tvořit se zemí úhel asi 75 stupňů. To způsobí, že strikerova koule je jako pecka vystřelena vpřed, takže putuje dále než při drivu.
Nejdůležitější je, že náklon násady hole vpřed (a tím i úderové plochy hole) musí být ZACHOVÁN během švihu; a aby se to stalo, obě ruce se musí pohybovat VPŘED STEJNOU RYCHLOSTÍ.
Úchop musí být pevný, a kladivo hole musí při protažení švihu "projít skrz" kouli na zem.
Hlava a ramena musí být během švihu nehybné. Ve chvíli, kdy se hůl dotkne koule, je zde silné pokušení napřímit se, ale to mění náklon hole, takže se nedosáhne zamýšleného výsledku.
Dlouhé i krátké half rolly se hrají stejným způsobem, ale u delších úderů je těžší udržet ramena nehybná a zachovat úhel náklonu hole, vzhledem k tomu, že je nutný delší nápřah pro větší sílu úderu.

Tříčtvrteční roll nahoru

Tento úder je také podobný drivu a polovičnímu rollu s tím, že strikerova koula má urazit tři čtvrtiny dráhy roquetované koule.

Umístěte koule jako na poloviční roll a zaujměte stejné postavení tak, aby vaše přední noha byla na stejné úrovni jako zadní část koule.
Posuňte spodní ruku ještě více dolů po násadě tak, aby byla téměř ve dvou třetinách směrem dolů (tedy jednu třetinu délky násady měřeno od spodní části). Horní ruka, jejíž umístění na horním konci násady by pravděpodobně nebylo pohodlné, také může být posunuta trochu dolů.
Tato změna umístění rukou by měla mít za následek větší náklon násady hole dopředu, úhel svíraný se zemí by pak měl být asi 60 stupňů.
Ostatní aspekty (pevnost úchopu, zachování náklonu. nehybná ramena, protažení švihu) jsou stejné jako u polovičního rollu, ale větší náklon násady hole směrem vpřed bude mít za následek výraznější efekt podobný vystřelení pecky, který pošle strikerovu kouli více dopředu.
Jak u tříčtvrtečního, tak u polovičního rollu je možno upravit pozici rukou posunem dolů, což bude mít za následek malou změnu v náklonu hole a způsobí, že strikerova koule urazí něco nad polovinu, nebo něco pod tři čtvrtiny dráhy roquetované koule.
Mělo by být jasné, že pokud má roquetovaná koule urazit stejnou dráhu jako u polovičního rollu, zatímco strikerova koule má doputovat dále, musí být tříčtvrteční roll hrán trochu silněji. Někteří hráči mívají problémy s dlouhými tříčtvrtečními rolly na pomalých trávnících, ale pokud se použije maximální nápřah a paže provedou s jistotou švih od ramen, takže celá kinetická energie hole přejde do koule, měl by být jakýkoli hráč schopen zahrát tento typ úderu celkem snadno.
Někteří hráči u tohoto úderu používají odlišnou techniku zahrnující strk vpřed během spodní části švihu, než aby se snažili zachovávat zmíněný náklon hole vpřed. Tato metoda někdy vzbuzuje pochyby o legalitě úderu; ten by měl být považován za úder podle pravidel za předpokladu, že je hrán jediným, plynulým švihem, a nikoli tak, že je pohyb hole zastaven při kontaktu s koulí a poté, co se koule od sebe oddělily je pohyb kladiva hole výrazně urychlen. PLYNULÉ zrychlení během švihu spojené s pevným úchopem, aby se tak zajistilo, že hůl není zastavena ve chvíli, kdy se dotkne koule, by mělo mít za následek úder naprosto podle pravidel. Někteří hráči mají tendenci začínat švih s volným úchopem a ve chvíli dotyku s koulí náhle úchop zpevní. To bude mít pravděpodobně také za následek úder, u nějž je sporné, že byl zahrán podle pravidel.

I při zanedbání všech otázek stran legality úderu nemůže být tato metoda doporučena, vzhledem k tomu, že používá při fázování úderu element, kterému se metoda "náklonu dopředu a úderu směrem dolů" vyhýbá, a kterýžto obvykle snižuje dosahovanou míru opakovatelné přesnosti.

Pokud máte nicméně pružnou násadu hole, můžete pravděpodobně dosáhnout lepších výsledků metodou "strku během spodku dráhy hole". Pružnost pomáhá překonat efekt zastavení kladiva hole (to může být více zdánlivé než skutečné, vzhledem k tomu, že elasticita umožňuje násadě pohyb vpřed, dokonce i když je kladivo hole zastaveno) a také vede k "odhození" koule, když se deformace násady narovnává. Pružná násada bude také pravděpodobně způsobovat obtížnější kontrolu nad přesností pokud použijete doporučenou metodu, vzhledem k tomu, že energie při pohybu hole směrem dolů bude použita spíše na ohnutí hole a nikoli na "vystřelení" koule vpřed.
Na mokrém nebo měkkém trávníku může být doporučená metoda nepraktická, protože úder směrem dolů povede pravděpodobně pouze k zaboření koule do povrchu, což v něm vytvoří důlek, ze kterého už nemůže být koule uspokojivě "vystřelena" podobně jako pecka. Za takových podmínek je metoda "urychleného strku" jedinou použitelnou alternativou.
Úder směrem dolů (na pevném povrchu) často způsobí, že strikerova koule nadskočí. To je celkem v pořádku, a dokonce žádoucí, vzhledem k tomu, že to znamená, že menší část váhy roquetované koule brání strikerově kouli v pohybu vpřed.

Roll nahoru

Roll, při kterém má strikerova koule urazit stejnou dráhu jako roquetovaná koule, je v některých ohledech podobný polovičnímu a tříčtvrtečnímu rollu.

Umístěte opět strikerovu kouli proti kouli roquetované, aby přímka procházející středy ukazovala směrem, ve kterém chcete, aby obě koule putovaly.
Použijte znovu stejný úderový postoj tak, aby pata vaší přední nohy byla na stejné úrovni jako zadní část strikerovy koule.
Vaše spodní ruka by měla být umístěna alespoň ve dvou třetinách délky násady směrem dolů a horní ruku bude také nutno posunout, asi do jedné třetiny délky násady.
Tento úderový postoj a pozice rukou by měly mít vytvořit mezi násadou hole a zemí úhel přibližně 45 stupňů, a tento úhel by měl být během švihu zachován v maximální možné míře. Aby toho dosáhli, musí většina hráčů začít s pokrčenými lokty a během švihu je napřímit tak, aby se obě paže natáhly vpřed.
Obvykle je také nutné, podle délky rollu a rychlosti trávníku, použít v určité míře strku a zrychlení švihu, které, pochopitelně, musí být plynulé a spojené s pevným úchopem, abyste se vyhnuli podezření z porušení pravidel. To zavádí element při fázování úderu, kterému jsme se pokoušeli u předchozích rollů vyhnout, a tím snižuje stabilitu v přesnosti hraní úderu, kterou by bylo lze očekávat. Protažení švihu by mělo být co nejdelší, a kladivo hole by se při něm mělo pohybovat nízko nad zemí. Vzhledem k tomu, že se při úderu používá "strčení" a nikoli "vystřelení" strikerovy koule, bude nutno se soustředit na švih vpřed, "skrz" koule, a nikoli směrem dolů. Hůl by nicméně měla, jako u ostatních rollů, zasáhnout kouli nad středem.
Hráči, kteří mají s tímto úderem potíže, se obvykle při hraní úderu výrazně napřímují. Tento pohyb ramen mění náklon násady hole a zabraňuje tomu, aby se obě ruce pohybovaly vpřed stejnou rychlostí. Mají také tendenci UDEŘIT do koule, a nikoli ji "ZAMÉST" vpřed. Řešením je udržet ramena nehybná (nechte někoho, aby vás zezadu pevně uchopil za ramena a fyzicky tak zabránil jejich pohybu nahoru) a pro překonání tendence "udeřit, ale ne zamést", zkuste kratší nápřah. Pokud se vám bude zdát, že skutečně zkrátit nápřah je obtížné, trénujte rolly z pozice těsně za brankou, takže váš nápřah bude blokován brankou.
Dlouhé rolly vyžadují značnou sílu, oběma koulemi (celková hmotnost okolo 6 liber) má být pohnuto o 30 yardů, a z tohoto důvodu je důležité, aby obě paže volně provedly švih od ramenou, úchop byl pevný a oči upřené na místo, kde hůl zasáhne kouli. Nehýbejte tělem, abyste do úderu přidali více "úmmmf", vzhledem k tomu, že to téměř nevyhnutelně zredukuje, a nikoli zvýší kinetickou energii předanou koulím; často to také vede k úplnému minutí koule.

Pass roll nahoru

Při pass rollu se strikerova koule posílá DÁLE než roquetovaná koule.

Mělo by být zřejmé, že pokud by obě koule měly putovat v přesně stejném směru, byl by pass roll nemožný, vzhledem k tomu, že strikerova koule nemůže fyzicky projít skrz roquetovanou kouli, a nelze také způsobit, aby ji přeskočila.
Z tohoto důvodu je obvyklé, po umístění strikerovy koule jako na normální roll, postavit se ještě více vpřed a zamířit úder o několik stupňů mimo přímku spojující středy obou koulí.
Spodní ruka by měla být u tohoto úderu umístěna úplně na spodku násady hole, co nejblíže kladiva hole, aniž by se jej skutečně dotýkala (což by pochopitelně bylo proti pravidlům). Druhá ruka by měla být také posunuta dolů po násadě, takže se násada bude naklánět vpřed minimálně stejně jako u plného rollu, ale možno i více.
Úchop musí být velmi pevný a kladivem hole musí být pohybováno s výrazným, ALE PLYNULÝM zrychlením.
Mnoho hráčů dosahuje nejlepších výsledků tím, že úder provede zásahem skrz HORNÍ POLOVINU obou koulí, s velmi malým nápřahem, ale s maximálním (nízko nad zemí jdoucím) protažením švihu.
Někteří hráči používají alternativní metodu a to tím, že ostře zasáhnou strikerovu kouli směrem dolů (nikoli tedy směrem vpřed skrz horní polovinu), což spojí s výraznou rotací HORNÍ části násady hole, aby tak zvýšili efekt podobný vystřelení pecky. To často způsobí nadskočení strikerovy koule, což nemusí být nutně nic špatného; zdá se nicméně, že to funguje lépe, když koule mají putovat ve dvou naprosto rozdílných směrech, a nikoli v téměř totožném směru.
Aby se zajistila určitá kontrola nad směrem je důležité zajistit (jak jen lze), aby bylo protažení švihu vprovedeno v přímce, a aby násada hole nebyla v průběhu švihu odkloněna na jednu stranu.

Split nahoru

Split je podobný výše probíraným krokovacím úderům (stop-shotu, drivu, polovičnímu rollu, tříčtvrtečnímu rollu, plnému rollu, nebo pass rollu), s tím důležitým rozdílem, že obě koule se posílají do zcela odlišných směrů.

Umístěte strikerovu kouli proti roquetované kouli tak, aby spojnice středů ukazovala přesně ve směru, kam chcete, aby šla ROQUETOVANÁ koule (nebo těsně "vně" tohoto bodu z důvodu "pullu" jak je uvedeno níže).
Podívejte se na místa, kde chcete, aby koule skončily a uvědomte si vzdálenost, kterou chcete aby urazila roquetovaná koule. Odhadněte ZLOMEK této vzdálenosti (ačkoli v odlišném směru), který má urazit strikerova koule a podle toho uchopte hůl (tedy jako na stop-shot, drive, poloviční roll atd.).
Pokud je úhel splitu (mezi dvěma směry, ve kterých koule poputují) menší než 30 stupňů, úchop neměňte; pokud je však úhel 30-60 stupňů, budete muset posunout ruce trochu nahoru po násadě a/nebo se postavit trochu dále od koule. To zmenší náklon hole vpřed, vzhledem k tomu, že je zde menší potřeba strikerovu kouli "vystřelit jako pecku" vpřed, protože už plná váha roquetované koule není přímo před ní, aby jí tak bránila v pohybu vpřed. Pokud je úhel splitu 60-80 stupňů, budete muset posunout ruce ke konci násady a stoupnout si ještě více dozadu, jako při roquetu nebo stop-shotu. Tentokrát je před strikerovou koulí velmi malá, nebo žádná část roquetované koule, a tak se prvně jmenovaná může bez překážek pohybovat v požadovaném směru.
Při splitu uděluje tření mezi koulemi rotaci oběma koulím, což způsobuje, že se odchylují (neboli podléhají "pullu" - v kroketu jde o nadužívaný termín) směrem dovnitř při tom, jak zpomalují dostatečně na to, aby se rotace na povrchu trávníku projevila. Při splitu, který se blíží celé délce, nebo šířce kurtu tento "pull" obyčejně způsobí, že se dráha obou koulí zakřiví směrem k sobě navzájem, takže tyto skončí asi yard směrem dovnitř od bodů, kde bylo vymyšleno, že skončí, pokud by tento "pull" nebyl brán v potaz. Abyste "pull" tedy vzali do úvahy, měli byste koule ustavit tak, aby středy koulí ukazovaly asi yard SMĚREM VEN od bodu, kde chcete, aby roquetovaná koule opravdu skončila. U kratších splitů je potřeba tuto úpravu pro "pull" zvolit menší.
Zvolte si bod, co nejpřesněji jej dovedete určit, který je V POLOVINĚ mezi místy, kde chcete, aby koule skončily, a pak vyberte další bod, který bude trochu blíž k místu, kde chcete, aby skončila strikerova koule (asi o yard blíže při splitu přes celý kurt), a na tento druhý bod zaměřte úder. Proveďte švih holí s jistotou přímo po této linii a ubraňte se jakémukoli pokušení zakřivit švih, nebo natočit úderovou plochu hole do směru, kam chcete, aby šla strikerova koule. Mnoho hráčů má problém zvyknout si na představu, že se neprovádí úder ve směru, ve kterém chtějí, aby putovala jejich vlastní koule; jsou zde však dvě koule, kterým je třeba věnovat STEJNOU POZORNOST. Důvody pro zamíření lehce do strikerovy koule místo na bod, který je přesně uprostřed jsou tři:
Zaprvé, strikerova koule je obvykle více ovlivněna boční rotací (a tedy pullem) než koule roquetovaná.
Zadruhé, strikerova koule má tendenci trochu sklouznout po povrchu druhé koule, než dosedne na trávník, zvláště při splitech o velkém úhlu.
Zatřetí, a to je nejdůležitější, protažení švihu kladiva hole ovlivňuje směr strikerovy koule, ale ne koule roquetované.
To platí u všech splitů, od stop-shotů po pass rolly, ačkoli míra úpravy směru švihu se bude lišit v závislosti na takových věcech, jako jsou vzdálenosti, které mají koule urazit, typ koule, typ povrchu trávníku a skutečnosti, zda jsou koule vlhké, nebo suché, stejně jako na osobní charakteristice vašeho úderu a protažení švihu.
Mnozí hráči považují údery s velkým úhlem za nejobtížnější, ale z nějakého důvodu je neprocvičují. Možná nechápou, že musí upravit úderový postoj a úchop v závislosti na úhlu splitu.
Občas je nutno nebo záhodno zahrát velmi ostrý stop-shot se širokým úhlem, ve kterém strikerova koule urazí minimální dráhu ve směru, který svírá téměř pravý úhel se směrem pohybu roquetované koule. To kupříkladu nastane, pokud jste právě projeli šestou brankou, nemáte žádný vhodný rush, a chcete poslat roquetovanou kouli k osmé brance ("2-zpět") zatímco se posunete k sedmé ("1-zpět") brance. Nejlepší způsob, jak tento úder zahrát, je pevně uchopit hůl a zasáhnout kouli co nejblíže pravému okraji úderové plochy hole za použití nejostřejší stop-shotové techniky, jaké jste schopni. Tím minimalizujete efekt protažení švihu hole (protože do určité míry k němu stejně dojde) a zabráníte strikerově kouli, aby se začala okamžitě pohybovat doprava.
Z důvodu "pullu" (Angličané tomu říkají "tažení hole") není největší dosažitelný úhel splitu 90 stupňů, ale okolo 80 stupňů. V tomto případě normální švih roquetového typu spojený s protažením švihu bude mít za následek, že obě koule poputují zhruba stejné vzdálenosti. Pokud v úderu s tak velkým úhlem chcete, aby strikerova koule urazila kratší vzdálenost než roquetovaná koule, budete muset použít techniku jako u stop-shotu. Stop-shoty s velkým úhlem, spolu s pass rolly, jsou považovány, co se týká úderové přesnosti, za nejobtížnější krokovací údery; pokud jsou však zvládnuty, jsou neocenitelné.
Základní splity od 1. branky 1 k brankám 2 a 3 (tříčtvrteční roll, nebo něco přes) a od 2. branky k brankám 3 a 4 (větší úhel, takže úchop jako na poloviční roll a stoupněte si více vzad) jsou zásadní pro udržení breaku a je třeba je neustále procvičovat.
Rovněž je důležité se naučit upravit tyto základní údery, pokud koule, ke které jedete není umístěna přesně před vaší další brankou, nebo pokud nedosahujete zamýšleného účinku. Například, předpokládejme, že jste právě projeli brankou 1 a chcete zahrát split tak, aby krokovaná koule šla k 3. brance, zatímco strikerova koule půjde ke kouli u 2. branky. Pokud je koule, ke které jedete yard napravo od 2. branky, bude muset strikerova koule skončit DVA YARDY napravo od branky v pořadí, abyste dostali rush. Váš bod v polovině, stejně jako bod, na který míříte, bude tedy posunut asi o yard napravo. Obdobně, pokud je koule, ke které jedete yard nalevo od 2. branky, bude muset v závislosti na tom posunout bod, na který míříte doleva. Pokud je koule za 2. brankou, vzdálenost kterou vaše koule musí urazit se zvětší, takže budete muset stát více vpředu a posunout ruce více dolů na držadle, aby se zvětšil náklon hole a strikerova koule byla "vystřelena jako pecka" více dopředu; anebo použijte zrychlený "strk". Pokud je koule, řekněme, 3-4 yardy před 2. brankou, nebudete chtít, aby vaše koule jela tak daleko, takže byste si měli stoupnout trochu dozadu a posunotu ruce nahoru po násadě, abyste zmenšili náklon hole dopředu. Pokud vaše splity nevedou k uspokojivým výsledkům, zkontrolujte nejprve, zda hrajete správně daný poloviční roll nebo třičvtreční roll (atd.) Potom, pokud řekněme strikerova koule opakovaně jede kratší vzdálenost, než by měla (nebo roquetovaná koule jede příliš daleko), posuňte ruce dolů po násadě a stoupněte si více vpřed, abyste zvětšili jak náklon násady, tak poměr vzdálenosti, kterou strikerova koule urazí. Pochopení mechaniky splitu (techniky a důvodů pro ni) vám umožní obdobně napravit jiné chyby.
TRÉNINKOVÁ RADA:
Některým hráčům pomohlo zapamatovat si za pomocí písmen slova UPUSŤ následující mnemotechnickou pomůcku:

Uchopte hůl tak, aby pozice rukou a úderový postoj byly odvozeny z
Poměru vzdáleností, které mají koule urazit.
Upravte pozici rukou jejich posunem nahoru, pokud je úhel splitu velký.
Střed úsečky mezi koncovými pozicemi koulí je místo kam budete (přibližně) mířit.
Těžko se zlepšíte, pokud se nepoučíte z chyb, které během toho uděláte.

Approach nahoru

Tímto úderem je strikerova koule umisťována do pozice na průjezd branky, zatímco roquetovaná koule je umístěna tam, kde může být po průjezdu branky použita. Použije se jeden z typů krokovacích úderů, které jsme již rozebírali (take-off, stop-shot, drive, poloviční roll, tříčtvrteční roll, roll, pass roll, nebo nejčastěji nějaký druh splitu). Všechny tyto údery musí být dokonale zvládnuty než budete moci očekávat, že budete schopni zahrát správný (tedy nejlepší možný) approach v jakékoli dané situaci. Některé další připomínky jsou hodné zmínky:

Ve většině případů se bude jednat o vzdálenosti pouhých několika yardů. To může vést k mylné domněnce, že approache by neměly představovat příliš potíží. Je však zapotřebí vysokého stupně přesnosti a jakákoli chyba má obvykle závažné následky.
Zaprvé, rozhodněte se, kam byste chtěli, aby se obě koule (v ideálním případě) dostaly. To znamená, že strikerova koule půjde na místo, odkud může projet branku a roquetovaná koule bude umístěna tak, že ji po projetí branky máte nejen dobrou šanci roquetovat, ale i rushnout na místo, kam chcete jet.
Ideální pozice u většiny approachů bude znamenat umístění strikerovy koule 1-2 stopy před brankou a roquetované koule 2-3 yardy za ní, možná trochu na jednu stranu, aby bylo možno použít rush vhodným směrem.
Pečlivě si prohlédněte vzdálenosti, které mají obě koule ujet, aby se do takových pozic dostaly, stejně jako úhel, který svírají směry jejich pohybů. Rozhodněte, zda je takový úder možný a pokud ano, jaký typ krokovacího úderu bude zapotřebí. Mnozí začátečníci to považují za obtížné. Malé vzdálenosti jsou matoucí a branka je rušivým elemntem, což způsobuje, že pak používají stop-shotovou techniku namísto polovičního rollu a naopak.
Odhadněte obtížnost požadovaného úderu a také to, jak jste si jistí vlastní schopností zahrát jej přesně. Pokud si nejste jistí, spokojte se s umístěním roquetované koule, které bude trochu horší než ideální, pokud toho můžete dosáhnout za pomocí úderu, který hrajete s větší sebejistotou. Vaší touhou by samozřejmě mělo být dosažení takového stavu schopností, kdy budete schopni hrát všechny takové údery se stejnou, a to maximální sebejistotou.
Hrajete-li approach z větší vzdálenosti (např. ze 4-5 yardů místo z 1-2 yardů), budete muset obvykle vzít za vděk umístěním strikerovy koule na 3-4 stopy před branku místo 1-2 stop, abyste tak zvětšili prostor pro chybu a zároveň si uchovali rozumnou šanci na průjezd. To znamená, že průjezd branky bude hrán silněji a koule po něm může celkem dobře dojet dále, takže roquetovaná koule by také měla být umístěna dále za branku než při kratším approachi.
Protože delší approache vyžadují aby OBĚ koule byly umístěny dále od branky, mířící bod pro většinu approachů (zhruba polovina vzdálenosti mezi místy, kde chcete, aby koule skončily) se liší jen málo. Při téměř všech approachích až do vzdálenosti yardů od branky byste měli mířit na bod 1-2 stopy za brankou. Proveďte úder přímo v tomto směru. Neprovádějte švih po křivce ani nenatáčejte úderovou plochu hole při pokusu "doprovázet" svou kouli na lepší pozici, vzhledem k tomu, že tak ztratíte kontrolu nad pozicí druhé koule.
Při approachích, které obsahují poloviční nebo tříčtvrteční rolly, je metoda "náklonu vpřed a zasažení směrem dolů" výrazně výhodnější než "strk skrz spodek koule". Umožňuje lepší kontrolu strikerovy koule a snadnější přizpůsobení se rychlosti trávníku, vzhledem k tomu, že neobsahuje žádné fázování. Téměř všichni špičkoví hráči tuto metodu používají, alespoň při approachích; většina dokonce dává při approachi před krátkým drivem přednost zvláštnímu typu stop shotu, který je zasahován ze shora, a který bývá nazýván "sbodnutý roll".
Pamatujte na úpravu techniky z důvodu takových věcí, jako jsou velikost úhlu, pull, typ koulí a rychlost trávníku, kteréžto se mohou lišit branku od branky. Při krátkých approachích jsou tyto věci stejně důležité jako při dlouhých splitech.
Obecně není při approachi žádoucí zasahovat roquetovanou kouli přes stěnu branky ani hrát take-off od "vnitřní strany" koule, která je za brankou. V obou těchto případech bude mít pull tendenci strikerovu kouli odchýlit od linie přímo před brankou, než aby ji poslal podél branky.
Je toho ještě mnoho na naučení o zvláštních typech approachů, např. z místa velmi blízko od branky, kde branka sama zasahuje do hraní úderu, nebo z větší dálky, kde je možno úder upravit z důvodu možnosti, že by se zamýšlený průjezd branky mohl ukázat nemožným, nebo příliš riskantním. Takovéto vychytávky však zahrnují více než techniku a jsou mimo rozsah těchto poznámek.

Poznámka autora:
Tato brožura byla mým prvním pokusem a byla napsána před několika lety. Od té doby byly vyvinuty některé tréninkové metody. Pro approache jsem tehdy používal "kruhovou metodu", ale neměl jsem odvahu učit nebo doporučovat ji někomu jinému. Naopak, považoval jsem ji za něco, co pravděpodobně nebudou s výjimkou mě nikomu k užitku. Každý trenér by se měl vyvarovat učení věcí, které sám považuje za užitečné, ale které ostatní hráči nepoužvají, zvláště pokud hrají na špičkové úrovni. Od té doby nicméně došlo k tomu, že jak SACA (Jihoaustralská kroketová asociace - pozn. překl.), tak ACA (Australská kroketová asociace - pozn. překl.) "kruhovou metodu" prozkoumaly a přijaly ji jako oficiálně doporučovanou metodu pro hraní a výuku approachů; navíc někteří z našich špičkových hráčů nyní tuto metodu velmi úspěšně používají. Proto na toto místo nyn přidávám následující dvě stránky, které jsou převzaty z mé poslední brožury "Croquet: Finer Points". Vysvětlují danou metodu v rozumném stupni podrobnosti a většina hráčů přijde na to, že je mnohem snadnější se jí naučit a stabilně pomocí ní hrát, než je tomu u výše probírané široké škály úderů, které mohou být pro approache použity.

Kruhová metoda pro approache nahoru

Tato metoda nasměrování a hraní approache k brance byla vysvětlena v mé brožurce "Croque Coaching: Error Correction" a byla zahrnuta so oficiálních osnov pro přípravu trenérů. Při srovnávání kruhové metody se standardní metodou hraní a výuce approachů k brance je nutno si uvědomit následující:

Standardní metoda obsahuje rozhodnutí stran zamýšlených koncových pozic obou koulí (obvykle asi dvě stopy před brankou a dva yardy za ní) a rozpoznání typu splitu, kterého bude zapotřebí, aby se tam dostaly. To může být stop-shot, poloviční roll, roll, pass roll, široký take-off (atd.) a hráč musí znát správný úchop, úderový postoj a typ švihu, který musí zahrát pro všechny z těchto úderů. Musí také být schopen upravit úchop, úderový postoj a švih podle šířky úhlu splitu. Většina z toho je mimo chápání mnoha hráčů, minimálně než uplyne několik let, které věnují hře. Tou dobou si často osvojí nešťastný zvyk hrát většinu approachů take-offem, vzhledem k tomu, že to je jediná metoda, kterou zvládají.
Kruhová metoda má velkou výhodu v tom, že se jí nováčci mohou naučit hned od začátku, aniž by potřebovali chápat nebo být schopni hrát jakýkoli typ splitu nebo rollu.
Má také výhodu v tom, že hráči umožňuje dosáhnout většího stupně stability ve výsledcích (a tím i sebejistoty) než jakákoli alternativní metoda.
Nevýhodou kruhové metody je, že ne vždy je jejím výsledkem situace, kdy hráč dostane rush vpřed, aby tak mohl usnadnit pokračování svého breaku. V raném stadiu svého herního růstu mohou nicméně obtíže při získávání přesné kontroly nad fázováním výhodnějšího stop-shotu (jsou-li koule víceméně přímo před brankou) znamenat, že kruhová metoda je dobrou volbou. V pozdějším stadiu, až bude schopen hrát stop-shoty s přesnou kontrolou pohybu strikerovy koule, může změnit metodu hraní approachů, jak uzná za vhodné. Je dobré zmínit, že několik špičkových hráčů dnes používá kruhovou metodu, občas mírně upravenou, pro téměř všechny approache; většina z nich navíc zjistila, že vede k natolik stabilním výsledkům, že ji upravují pouze v případě, kdy s sebou alternativní údery nenesou vůbec žádné riziko.
Termín "kruhová metoda" byl vytvořen za účelem jejího vysvětlení trenérům. Pro hráče není nutné, aby přemýšlel v pojmu "kruh", ale při výuce je užitečné, aby trenér umístil značky dookola branky, aby tak trénující mohl procvičovat nasměrování koulí a jejich zahrání z různých pozic dookola kruhu. Důvodem pro to je skutečnost, že každé místo na kruhu má stejnou vzdálenost od branky, takže hráč používá stejné mířící body jak pro krokovanou kouli, tak pro vlastní linii úderu; ty mohou být navíc trenérem zaznačeny pomocí malých předmětů (jako jsou rohové kolíky), coby vodítko pro hráče. Metoda je následující: (viz obrázek)

Odhadněte vzdálenost koule, kterou jste roquetovali od branky (t.j. délku approache).
Najděte na kurtu bod, který je přímo za brankou a má od ní tuto výše zmíněnou vzdálenost, načež umístěte strikerovu kouli proti kouli roquetované tak, aby čára procházející středy koulí směřovala k tomuto bodu. Tedy, zaměřujete krokovanou kouli na toto zvolené místo ležící přímo za brankou.
Najděte další bod, který je také přímo za brankou, a sice jednu třetinu vzdálenosti od branky k prvnímu vybranému bodu. Tento druhý bod bude mířícím bodem v úderu. Před hraním úderu "stalkujte" tento bod, ponechte úderovou plochu hole kolmou k čáře, která jím prochází a proveďte po ní švih; vyhněte se jakémukoli pokušení odklonit švih směrem k brance. Pokuste se ignorovat krokovanou kouli a proveďte švih jakobyste se při zásahu strikerovy koule snažili roquetovat imaginární kouli na tomto druhém mířícím bodě.
Úder musí být hrán holí nakloněnou vpřed ale pouze lehce, v úhlu asi 15 stupňů od vertikály. Tento stupeň náklonu se v průběhu času dá naučit se značnou mírou přesnosti, vzhledem k tomu, že je v případě používání kruhové metody přesně stejný pro libovolný approach k brance, ať už přiblížení probíhá zepředu, zboku, nebo zezadu jak je zobrazeno na obrázku v pravo.

S výjimkou síly úderu je také typ švihu totožný ze všech pozic dookola kruhu. Často bývá nazýván "sbodnutý roll", ačkoli to není zcela přesný popis. V tomto případě by hůl neměla být ani zastavena (zpomalena), ani postrčena vpřed (zrychlena) ve chvíli, kdy se dotkne koule. Hráč se pouze snaží zachovat pohyb (t. j. rychlost) padající hole ve chvíli, kdy "prochází" koulí. To vyžaduje určitý čas na naučení, a je to ve skutečnosti lehčí pro nováčky, než pro ty, kteří si osvojili zvyk hrát z takových pozic roll, nebo při approachi do koule provádět "strk".
Síla úderu je jediná věc, která není automatická, a která musí být zvážena pro jednu každou vzdálenost approache. Hráči nicméně pomůže, uvědomí-li si, že ta je určena vzdáleností od druhého mířícího bodu, nikoli vzdáleností od branky (ve skutečnosti je zapotřebí stejné síly, jakoby posílal jedinou kouli do dvojnásobné vzdálenosti, než leží druhý mířící bod, na nějž provádí úder; měl by si také brzy uvědomit, že je zapotřebí méně síly, čím blíže je pozici přesně za brankou, protože pak je blíže mířícímu bodu, což znamená, že součet drah, které mají urazit obě koule je menší). Síla by měla být u delších approachů určována vyšším zdvižením hole při nápřahu a nikoli vkládáním síly ze zápěstí nebo předloktí. Tedy, prostě nechte nechte hůl "spadnout" skrz kouli z větší výšky a udržujte její rychlost v průběhu tohoto pádu. Také toto dovoluje hráči nakonec dosáhnout překvapivé stability ve výsledcích úderu.
Další překvapující vlastností kruhové metody je to, že se zdá poskytovat pozoruhodný prostor pro chybu. Dokonce i když se zdá, že byl úder proveden trochu nešikovně, branku je často možno projet.
U delších approachů bude myšlený kruh větší a bude zapotřebí vyššího nápřahu, ale jinak se úder hraje naprosto stejným způsobem. Všimněte si, že (s výhradou pullu) vzdálenost branky od místa, kde strikerova koule před brankou skončí bude skoro stejná jako vzdálenost branky od duhého mířícího bodu, tedy třetina poloměru kruhu. To znamená, že u delších approachů je třeba počítat s tím, že skončíte dále od branky, což zachovává stejný prostor pro chybu. Nicméně, hráči kteří používají tuto metodu pro approache ze šesti yardů nebo více (např. z hranice u branky) mohou lehce zvýšit náklon hole vpřed, aby tak dosáhli menšího úhlu splitu, takž strikerova koule skončí blíž brance.
V pozdějším stadiu, až hráč zjistí, že nechce pouze projet brankou, ale i pokusit se po projetí o rush v určitém směru, může to udělat jednoduše tím, že si představí branku na trochu odlišném místě. To pochopitelně změní rozměr kruhu (na obrázku vpravo to není zaznačeno) i pozice dvou mířících bodů, a znamená to, že úder bude nutno provést trochu silněji nebo slaběji, podle toho, zda rush a pohyb imaginární branky jsou u vzdálenější, nebo bližší strany branky.

Závěr nahoru

Mistrovství v kroketu nelze zredukovat pouze na znalost nejlepší techniky u každého typu úderu. ZNÁT A UMĚT jsou dvě zcela odlišné věci, ale hráči, kteří věnují úsilí na nalezení a pochopení správné techniky by alespoň meli mít lepší šanci než ostatní při rozhodování, kde dělají k chybě a jak ji napravit. Budou také schopni pomoci ostatním přiměřenou radou. Jejich odměnou bude větší stabilita ve výsledcích, takže budou zřídka hrát špatně; budou také hrát dobře, i když kroket nějakou dobu nehráli.
Rozsah v jakém může být správná technika použita bude záviset na přesnosti oka (některým z nás se věci zdají být v přímce i když nejsou), koordinaci, fázování úderu, úsudku, koncentraci a temperamentu. Staré úsloví, že "praxe dělá mistra" je v kroketu, zdá se, mnohem méně použitelné, než v jiných sportech. Nechci popírat důležitost pravidelného procvičování určitých úderů, ale prosté hraní jedné hry za druhou nemusí přinést žádné zlepšení. Ve skutečnosti pokud používáte slabou techniku, můžete si osvojit špatné návyky, díky čemuž pro vás bude těžší udělat herní pokrok, než kdybyste nehráli vůbec.
Pokud se rozhodnete hrát cvičné hry a myslíte zlepšování se ve hře vážně, pak udělejte z většiny cvičných her vážná utkání, ve kterých bude vaše odhodlání zvítězit stejně velké jako na turnaji. Nehrajte údery bezstarostně, a stejně tak neopomíjejte taktiku "protože je to jen cvičná hra". Hrajte jen ty údery, které byste hráli při hře na turnaji, takže si osvojíte jistotu při jejich zahrávání pod tlakem. Technika, která je bezchybná, když je hráč uvolněný se může ve stresu rozsypat, takže je nutné trénovat hraní úderů pod tlakem.
Ať už při utkání, nebo při tréninku, dopřejte si dostatek času na zvážení jaký úder hrát, a pak jakou techniku budete potřebovat. Nenechte se kýmkoli jakkoli honit. Hráč, který se snaží protivníka tlačit do rychlé hry, minimálně prokazuje ignoranci značného množství věcí, které musí být stran taktiky i techniky promyšleny, zvláště v napjatých situacích, kdy se blíží konec časově omezené hry.
A konečně, pokud máte zato, že vám tyto poznámky v něčem pomohly, řekněte o nich ostatním, vzhledem k tomu, že široký zájem o zlepšení techniky může být pro hru jenom dobrý. Dejte si nicméně pozor na zapůjčení vlastního výtisku, protože jej budete potřebovat sami, aby jste se do něj podívali, až věci nepůjdou tak, jak by měly, což je u většiny z nás až příliš často.

překlad: Tomáš Vrtný, červen 2004