John Riches - Mentální přístup

ÚVOD

Nedávno přede mnou jeden špičkový hráč poznamenal, že podle jeho odhadu výhra v kroketovém utkání závísí z asi 70% na mentálním přístupu a zbylých 30% je víceméně rovnoměrně rozděleno mezi techniku, taktiku a znalost teorie.

Možná by mnozí z nás, zvláště ti, kteří soutěží na méně vznešených úrovních, odhadli procenta poněkud jinak; většina by se nicméně shodla, že psychologické zřetele hrají ve hře důležitou roli.

Je tedy překvapující, že jen málo kroketových příruček se tématem zabývá jinak, než tím, že mu věnuje krátkou zmínku a jen málo trenérů činí jakýkoli pokus o předání znalostí v této oblasti plánovitým nebo systematickým způsobem.

Mé osobní znalosti psychologie jsou naneštěstí omezené. Ačkoli jsem tento předmět studoval tři roky, kursy se převážně zaměřovaly na psychologii výuky a učení se. Ta je částečně přenositelná i na kroket, zvláště ve vztahu ke trénování, ale existují mnohé oblasti, kde mé znalosti nejsou ani zdaleka úplné. Při svém pokusu o vysvětlení toho, o čem si myslím, že je částí nejdůležitějších aspektů jimiž psychologie zasahuje do naší hry, jsem si tedy vědom svých omezení a nemohu si nijak činit nárok na poslední slovo. Jsem si nicméně také vědom, že pokud takový pokus nepodniknu, může uplynout dlouhá doba, než tak učiní někdo jiný. Zdá se tedy, že poskytnutí studentům hry neúplných znalostí v této oblasti může být lepší, než neposkytnutí ničeho. Přinejmenším se bude jednat o začátek, který ostatní mohou dále rozvinout.

Navázal jsem celkem hlubší kontakt s profesionálními sportovními psychology. Ti obvykle aplikují, jak se dalo očekávat, zavedené metody pro relaxaci, udržování koncentrace, stanovování cílů a vizualizaci, braní na sebe rizika atd., jak jsou používány při tréninku i provádění jiných sportů. Snadno nicméně připouštějí, že si nejsou jisti stran rozsahu, ve kterém lze tyto věci použít v kroketu, a že vůbec neví o různých psychologických zřetelích, které jsou vlastní naší hře.

Doufám, že čtenář použije to, co následuje jako doporučený startovní bod při hledání správného mentálního přístupu ke kroketové hře.

1. ODBUZENÍ

Dostal jsem se ke kroketu po mnoha letech strávených hraním soutěživých sportů jako je fotbal, tenis, squash a basketbal. Je všeobecně přijímaným faktem, že maximální výkon v těchto sportech značně závisí na schopnosti trenéra zajistit, že hráči jsou před hrou našponováni, nabuzeni. To zahrnuje skutečnost, že je v hráči rozvíjen postoj absolutního odhodlání, připravenosti vydat ze sebe stoprocentní úsilí, neustálé soustředěnosti a soutěživosti, která hraničí se zoufalstvím.

Netrvalo mi dlouho, než jsem zjistil, že takový postoj v kroketu je z velké části kontraproduktivní. Na svůj první "skutečný" turnaj jsem byl pozván, abych se utkal s hráči, o kterých se uvažovalo jako o možných členech státního reprezentačního týmu. Během hovoru s ostatními hráči před začátkem turnaje jsem byl překvapen, že žádný z nich si nedával sebemenší šanci, že by mohl turnaj vyhrát a to z rozličných důvodů, které detailně vysvětlovali. Navíc se nezdálo, že by jim to jakkoli vadilo, protože o možnost dostat se do reprezentace stejně nestáli! Evidentně přijeli na turnaj jenom proto, aby získali zkušenosti nebo aby se jej vůbec zúčastnil dostatek hráčů.

S tímto vědomím jsem se rozhodl, že pokud se budu opravdu snažit a budu tomu věnovat maximální úsilí, měl bych mít skvělou šanci vyhrát téměř každou hru. Mí protivníci v několika hrách mě před začátkem hry ujistili, že očekávají, že je porazím poměrně snadno.

Zkušeného kroketového hráče nepřekvapí, že jsem v turnaji vyhrál stěží nějakou hru. Mí protivníci, bez ohledu na to, co říkali, všichni doufali, že turnaj vyhrají. Nesnažili se mě "obalamutit" tím, co mi říkali, ale procházeli důležitým procesem "sebeodbuzení". Ve skutečnosti se pokoušeli přesvědčit sami sebe, že ve hrách o nic skutečně důležitého nejde. To celé byl pokus o překonání nervozity, snížení tlaku a umožnění přistoupit ke hrám v uvolněném stavu mysli.

Ve výše zmíněných aktivnějších sportech hráč, který se během hry začne uvolňovat bude jen stěží úspěšný. Pokud by byl na fotbalovém hřišti, trenér by ho asi stáhnul ze hry. Ve sportech jako je golf, šipky, lukostřelba, sportovní střelba a kroket, kde je uvolněný přístup klíčový pro maximální výkon, je nicméně schopnost se "odbudit" spíše než "nabudit" vysoce žádoucí.

Není jisté, zda se to týká všech hráčů. Slyšel jsem například o hráčce, jejíž protivník údajně pronesl poznámku, o které si myslela, že byla záměrně vypočítána, aby ji naštvala. Prohlásila nicméně, že ji to ve skutečnosti přimělo k většímu odhodlání zvítězit. Zatnula zuby a řekla si, že není cesty, jak by mohla prohrát s tak nevychovaným protivníkem. Zahrála životní hru a hladce vyhrála. Jistě nepůsobila dojmem, že by se jakkoli uvolnila a přesto hrála lépe, než kdykoli předtím.

Kdybych toho věděl více o psychologii, možná bych to uměl vysvětlit. Jediné, co můžu říci, že drtivá většina hráčů se potřebuje uvolnit, než mohou očekávat, že budou hrát dobře. Možná existuje rozdíl mezi uvolněním se a ne-nervózností. Daná hráčka evidentně nebyla uvolněná, ale také nebyla nervózní. Byla naplněna silným odhodláním, což je dobrá věc, pokud jej lze oddělit od nervozity. Odhodlání může vést k většímu než obvyklému soustředění.

Uvolnění se dá přehnat a přivést do bodu, který zplodí takový stupeň bezstarostnosti, který může být pro hráče kroketu stejně katastrofální jako nervový tlak. Je zapotřebí rovnováhy a uvolnění nesmí mít za následek nesoustředěnost. Je vskutku pravděpodobnější, že se většina hráčů dokáže soustředit lépe a po delší dobu, když jsou uvolnění, než když jsou napjatí.

2. PŘEKONÁNÍ NERVOZITY

Nejdůležitější věcí, kterou je nutno ve vztahu k nervozitě pochopit je to, že nemá smysl dělat si starosti s faktem, že jste nervózní, vzhledem k tomu, že to by situaci pouze zhoršilo. Všichni kroketoví hráči zažívají určitý stupeň nervozity před a během důležitých her. U některých to má závažnější důsledky a trvá to déle než u jiných. Ulehčující je vědomí, že nervozita se se zkušeností obvykle snižuje. Tím, jak jezdíte na více turnajů a hrajete více důležitých her, zároveň směřujete k menší nervozitě, protože začínáte cítit, že už jste "tam byli" a "prošli tím" mnohokrát předtím. To zvyšuje vaše šance na překonání nervozity předtím, než se její následky mohou katastrofálně projevit. Určitá nervozita nicméně ve většině hráčů vždy zůstane.

Hlavní důsledky nervozity je možno vidět na začátku hry, ale mnoho hráčů zjišťuje, že "nervy" se mohou vrátit v pozdějších fázích hry, poté co se zdálo, že se už uklidnili. Obzvláště pravděpodobně k tomu může dojít ve vyrovnané koncovce, kde je kritický každý úder. Útok nervozity může na hráče dopadnout z ničeho nic. Někteří hráči náhle ztuhnou, mají-li např. projet ze čtyř stop branku, která může rozhodnout hru.

Je zřejmé, že nervozita s sebou pro hráče přináší jak fyzické tak psychické důsledky. Svaly jsou postiženy tak, že ztrácí koordinaci a údy sebou obvykle poškubávají, třesou se a divně se hýbají. Navíc je postiženo časování úderu, takže jeho rytmus bývá zničen a hráč pravděpodobně zažije "duševní prázdnotu", která může způsobit, že bude hrát se špatnou koulí, pojede na špatnou branku, zapomene, že soupeři nechává "lift" nebo přehlédne základní složku úderové techniky.

Technik používaných hráči při pokusech o překonání útoku nervozity je mnoho a jsou různé. Můžeme zmínit pouze několik z těch nejběžnějších a nejzajímavějších metod.

2.1. Cvičení a dýchání

Někteří zjistili, že před hrou pomáhá "zahřátí se" (nebo spíše odbuzování se). To může zahrnovat takové věci, jako je lehký běh, horká sprcha, tichá meditace, představování si sebe v klidném prostředí, poslech uklidňující hudby, procházka kolem trávníku, aby jej viděli ze všech úhlů, sezení nebo ležení v absolutním klidu po několik minut, fyzická cvičení pro uvolnění a protáhnutí svalů atd. Ostatní se uchylují ke žvýkání, kouření, pití, požívání určitých jídel, půstu nebo konzumaci uklidňujících prostředků.

2.2. Zvláštní relaxační techniky

Mnoho hráčů používá zvláštních, propracovaných technik určených k uvolnění se a ke snížení efektů nervozity. Sportovní psychologové jsou schopni (za peníze) pomoci hráči s přípravou různých typů relaxačních technik, které mohou zahrnovat mentální projekci, koncentraci na uvolnění určitých svalových partií a podobně. Hráči může být například poradeno, aby doma zkoušel projít skrz sérii jednoduchých relaxačních cvičení, kterými jsou určité skupiny svalů kontrahovány a následně uvolňovány. To může kulminovat do, řekněme, zatínání a uvolňování pravé pěsti, v kteroužto chvíli už může být dosaženo stavu téměř úplné relaxace. Účelem je vytvořit v hráčově mysli asociaci mezi úplnou relaxací a uvolněním pravé pěsti, takže během hry je zatnutí a uvolnění pěsti dostatečné k navození obdobného stavu uvolnění.

Někteří hráči nosí sluchátka připojená k walkmanu, který mají v kapse. Na kazetě mají nahránu relaxační hudbu nebo uklidňující hlasy. Slouží to také k minimalizaci vyrušování hlukem a dalšími zvuky, ale poněkud to protivníkovi znesnadňuje přerušení hry v případech, kdy je k tomu oprávněn nebo když se to od něj očekává. Je otázka, zda to také nemůže představovat pomoc v rozporu s pravidly, a je zde také možnost, že kazeta může obsahovat zvláštní instrukce stran toho, jak hrát konkrétní údery.

Slavný houslista Jehudi Menuhim jednou vysvětlil tajemství toho, jak dokázal působit tak uvolněně při hře na veřejnosti: "Když přijdu na scénu, tak si prostě představím, jak by asi publikum vypadalo, kdyby v něm všichni seděli jen ve spodním prádle. Tato představa je tak zábavná, že je nemožné cítit se dál nervózně, bez ohledu na to, jak významné osobnosti sedí v první řadě." Pravděpodobně nikdy nezjistíme, jestli takový přístup funguje i v kroketu, vzhledem k tomu, že nikdo (včetně mě) pravděpodobně nepřipustí, že jej kdy použil.

Mimo uklidňovací prostředky a příležitostný lok brandy, kterých někteří hráči používají při pokusu uklidnit své nervy je zde možnost, že přínosný efekt může být docílen zvláštní dietou před důležitým zápasem. Někteří tvrdí, že pomáhá jíst, nebo naopak nejíst, určité druhy jídel. V tomto bodě však panuje tak malá shoda, že je obtížné poskytnout jakoukoli užitečnou radu. Někteří říkají, že pokud sní cokoli bezprostředně před hrou, tak budou pravděpodobně uvnitř cítit, jak se tam všechno míchá, zatímco jiní sdílejí mou teorii, že čím více je jídla ve vašem žaludku, tím méně tam je prostoru pro svíravé pocity.

2.3. Oblečení

Zkušení hráči si jsou vědomi důležitosti oblečení tak, aby vám umožňovalo cítit se tak pohodlně a uvolněně, jak je to jen možné. Nové boty a upnutá trička, pásky nebo sukně by v důležitých zápasech neměly být nošeny. Někteří nosí rukavice, které jim v chladném počasí pomáhají uchovat teplo v rukou, a také klobouky nebo sluneční brýle, které jim umožňují cítit se pohodlněji na horkém slunci. Ženy se mohou cítit pohodlněji v dělené sukni nebo v kraťasech spíše než v kalhotách nebo šatech. Tím, že se zamyslíte nad otázkou, co byste si měli vzít na sebe, je možné, že snížíte (nebo alespoň nezvýšíte) nervozitu během hry. Kdykoli je pořádáno v Hobartu národní mistrovství (Austrálie - pozn. překl.), hráči z vnitrozemí by měli zvážit příhodnost tréninku předem v rukavicích. V minulosti někteří zjistili, že řezavě chladný vítr může způsobit ztuhlost jejich rukou a prstů, ale první použití rukavic ve snaze překonat tento problém pravděpodobně vytvoří nové a nepředvídané problémy samo o sobě a tím zvýší tlak na nervozitu.

Když jsem o těchto věcech před časem debatoval na jednom lokálním turnaji, jedna atraktivní mladá dáma poznamenala, že jednoho horkého dne šla se svým přítelem trénovat aniž by měla podprsenku a byla překvapena jak uvolněně se cítila a jak dobře hrála. Ačkoli nedoporučujeme všeobecné používání tak drastických prostředků, je třeba znovu podtrhnout důležitost nošení takového oblečení, ve kterém se člověk může cítit pohodlně a uvolněně.

2.4. Relaxační aktivity

Během hry si někteří hráči často pískají nebo mluví sami k sobě (nebo k jiným) coby prostředek k uvolnění. Jiní kouří, chodí tam a zpátky nebo lehce běhají.

Můj dobrý přítel Tom Armstrong byl první, kdo mě upozornil na důležitost návštěvy toalety po zahrání breaku pod tlakem. Původně jsem si myslel, že si dělá legraci, ale zcela jistě tomu tak nebylo. "S plným měchýřem se nedá hrát dobrý kroket," řekl. "Odstranění nadbytečných tekutin sníží tlak na nervy a alespoň o tři ti zmenší handicap." Mohu prohlásit, že u mě osobně měl pravdu v obou bodech. Možná stojí za to přestat nadbytečně pít před a v průběhu hry. Šálky čaje, které jsou od nepaměti spojené s kroketem mají možná negativní účinky na úroveň kvality hry.

2.5. Vnější vlivy

Hráči jsou často ovlivňováni věcmi z vnějšku, které mohou zvýšit tlak na nervy. Někteří tvrdí, že nemohou hrát dobře, pokud se jejich družka nebo jiná osoba z jejich klubu dívá. Druh/družka může být obvykle vykázán/a, pokud způsobuje problémy, ale jiní diváci nepodléhají tak přímé kontrole. Kdokoli má právo sledovat jakoukoli hru, takže musíte najít způsob, jak zabránit tomu, aby jejich přítomnost ovlivňovala vaši hru.

Jedinou skutečnou odpovědí na tento problém je rozhodnout se, že se tím NENECHÁTE ovlivnit. To se zcela jistě dá udělat a pravděpodobně to také představuje nejefektivnější řešení problému nervozity obecně. Dramatický příklad nastal nedávno v našem klubu, kde hráč, který na tréninku a v klubových zápasech hrál dobře, ale když měl hrát v turnajích nebo zápasech v sídle SACA (Jihoaustralská kroketová asociace - pozn. překl.) proti hráčům z jiných klubů, tak měl "nervy nadranc" a opakovaně míjel krátké roquety a zasekával se v nejlehčích brankách. Nepokoušel se o údery, které snadno dokázal hrát na našich kurtech, ze strachu, že by je pokazil. Navrhoval jsem mu různé způsoby, jak se s tímto problémem vypořádat, ale žádný nefungoval, takže jsem učinil závěr, že se asi nikdy nenaučí hrát dobře pod tlakem.

Jednoho dne přijel na další turnaj a řekl mi, že prostě nedovolí, aby ho nervy ovlivnily - prostě půjde a zahraje údery, které by měly být hrány a nebude se trápit, jestli dopadnou tak, jak by chtěl anebo ne. "Najednou jsem zjistil, že pokud se mi úder nepodaří, tak se země neotevře, aby mě pohltila," řekl, "takže od teď prostě půjdu a budu si to užívat." Byl jsem skeptický, jestli je toho vůbec schopen, ale ve skutečnosti hrál celkem dobře a turnaj vyhrál. Nejsem si jist, kolik hráčů je schopno překonat nervozitu stejným způsobem jako on, pouhou silou vůle; pro ty, kteří to dokážou, se jedná o okamžité a nejúčinnější řešení problému, jaké jsem viděl.

Konverzace a poznámky diváků také dokážou naštvat a/nebo dekoncentrovat hráče a tím ho zřejmě také znervóznit. Z tohoto důvodu se někteří funkcionáři na důležitých turnajích pokoušejí zabránit divákům, aby seděli u hráčů nebo aby s nimi vůbec mluvili. Někteří hráči mi nicméně říkají, že vítají konverzaci s diváky protože jim pomáhá se uvolnit a dostat z hlavy tu blbost, kterou udělali v minulém tahu. Vysvětlování vlastního jednání a žertování o něm se stejně naladěným posluchačem opravdu, zdá se, představuje užitečný způsob snížení napětí v takových situacích, ale je také důležité být schopen přenést svou pozornost k dalším věcem a připravit se k plnému soustředění na další tah.

Pokud jste obvykle nervóznější v neznámém prostředí, přijeďte na místo konání soutěže dříve, takže se můžete projít kolem kurtů a obhlédnout je ze všech možných úhlů, najít na nich díry, oblasti bez trávy, oblasti s hustou trávou apod. Dokonce i pro ty, kteří nejsou zvláště náchylní k nervozitě se to zdá jako dobrá rada a pokud jste jedním z těch, kteří bojují s nervovým napětím, je klíčové, abyste udělal vše, co by vám pomohlo cítit se klidněji a obeznámeněji s herní situací.

2.6. Technika

Mezi technikou a nervozitou existuje evidentní spojení a hráči by měli být schopni pozměnit svou úderovou techniku, aby zmenšili škodlivé účinky nervového napětí. Nervózní hráč obvykle zjišťuje, že během švihu nechtěně zvedá hlavu a ramena ("aby se podíval"), což je spojeno s třasem nebo škubáním rukou a občas kolen. To se dá částečně překonat před začátkem úderu tím, že ujistíte, že váš úderový postoj je pohodlný a dobře vyvážený, palce jsou uvolněné, stejně jako jsou uvolněná ramena, místo toho, aby byla shrbená.

Třas v rukou a v předloktí se překonává obtížněji, ale je alespoň možné použít některé prostředky k omezení jeho následků:

(1) Těžká hůl se pravděpodobně nebude třást stějně jako lehká z toho prostého důvodu, že k jejímu vychýlení z osy je zapotřebí větší síly.

(2) Měl by být použit méně pevný než normální úchop. Naneštěstí hráč, který je nervózní a napjatý obvykle drží hůl pevněji než obvykle a tím přenáší třas rukou přímo do kladiva hole.

(3) Možná zjistíte, že pomáhá posunout obě ruce dolů po násadě hole pokud se cítíte nervózní, zvláště při průjezdu branek. Při vysokém úchopu mívá i malý pohyb rukou větší důsledky pro pohyb kladiva hole, takže malý pohyb stranou rukou o řekněme půl centimetru může způsobit vychýlení kladiva hole o několik centimetrů na jednu stranu a způsobit zásah koule zcela mimo střed, nebo její úplné minutí. Nižší úchop obvykle zmenšuje tyto nechtěné důsledky a také ulehčuje švih přímo (a jedině) od ramen. Jistěže existují nevýhody spojené s nižším úchopem, jako je ztráta síly a obtíže při zachování směru, ale nervózní hráč asi zjistí, alespoň "dokud se neuklidní", že výhody převyšují nevýhody.

2.7. Efekt "zoufalce"

Většina hráčů je tak nebo onak seznámena s tím, co nazývám efektem "zoufalce". Ten nastává, když je hráč přesvědčen, že už nemá co ztratit, takže "jde do všeho". Hráč v podobném stavu mysli může být velmi nebezpečným protivníkem, vzhledem k tomu, že fakt, že je naprosto uvolněný ho obvykle přiměje k tomu, aby hrál výjimečně dobře.

V prvním kole lokálního turnaje jsem nedávno hrál hru, kde byl tento jev zvláště patrný. Jednalo se o první kolo level singlového turnaje. Mým protivníkem byla dáma, která by na mě měla šest bisqů v handicapovém turnaji. Sama sebe před hrou přesvědčila, že nemá šanci na vítězství, takže se mohla uvolnit a užívat si hru.

Začala tím, že roquetovala vše, po čem šla a projela několik branek na neuvěřitelnou vzdálenost z téměř nemožných úhlů a pokračovala takovým způsobem, že udělala tři dlouhé breaky zatímco já jsem nebyl schopen udělat roquet. Bylo mi jasné, co se děje a začal jsem být zvědavý, zda se jí to podaří udržet po celou hru, když jsem obdržel nečekanou pomoc od jednoho jejího kolegy z jejího domácího klubu, který přišel a zeptal se jí, jak jí to jde.

"No, začala jsem celkem dobře," řekla, "jedu na čtyři zpět a jedna zpět a on ještě nezačal."

"To je skvělé," řekl kolega z klubu, "pokud budeš opatrná, máš dobrou šanci vyhrát."

To byla přesně ta rada, kterou moje soupeřka nepotřebovala. Jakmile si uvědomila, že má opravdu šanci mě porazit, začala hrát opatrněji a už neudělala žádnou další branku.

Potíž s použitím efektu "zoufalce" coby léku na nervozitu je ta, že funguje jenom v situacích, kdy daný hráč opravdu nemá co ztratit. Je nicméně důležité jej pochopit a tak se vyhnout vlastní nervozitě, když váš soupeř hraje tak, jako tehdy ten můj.

Další situace, kdy je tento efekt často vídán, zahrnuje tahy po uplynutí času (které z toho důvodů považuji za nefér) a hry, v nichž jeden z hráčů zůstane ve hře s jednou koulí.

2.8. Role partnera v deblech

V deblové hře může hráč říci nebo udělat věci, které mají dramatický dopad na stav mysli partnera. Je důležité udělat vše pro to, abyste povzbudili partnera a pomohli mu se uvolnit. Někteří hráči chtějí být během svých tahů ponecháni o samotě, aby se mohli sami rozhodovat a hrát svou hru. To je od nich poněkud pošetilé, vzhledem k tomu, že dvě hlavy jsou lepší než jedna, a že partner může navrhnout věci, které by jinak byly přehlédnuty. Návrhy by nicméně měly být činěny takovým způsobem, který zvýší, a ne podminuje hráčovu herní sebedůvěru.

Obecně je psychologicky dobrým tahem navrhnout, aby váš partner šel do úderů, nad kterými trochu váhá, spíše než říci "No, pokud si nejsi jistý, tak radši zahrej na jistotu." To je pravdou zvláště v úderech, kterými se dá hodně získat, pokud se povedou. Obdobně je špatným psychologickým tahem přesvědčovat partnera, aby neriskoval, pokud není zřejmé, že přehlédl něco jako fakt, že tím dává soupeřům "lift".

Tak tedy téměř v jakékoli situaci je nejpravděpodobnější, že sebedůvěra vašeho partnera se zvýší, pokud jej budete podněcovat k riskování, místo toho, aby hrál na jistotu. V mnoha případech se to také ukáže jako nejlepší taktický tah, protože "selektivní paměť" (která bude vysvětlena dále) způsobuje, že drtivá většina hráčů se vyhýbá takovým rizikům, do kterých by měli jít a jen velmi málo jde do rizik, do kterých by chodit neměli.

Z podobných důvodů je obvykle nemoudré následovat partnera po kurtu během tahu a dohlížet na každý malý detail, pokud se nejedná o úplného nováčka.

2.9. Hráč, který není ve hře

Dalším důležitým faktorem při překonávání nervozity je znalost toho, co dělat, když jste hráč, který není ve hře (v originále "out player" - pozn. překl.). Ve většině případů to znamená, že sledujete soupeře, jak dělá break nebo manévruje za účelem dosažení určité pozice. Místo toho, abyste se zabývali počtem branek, kterými projíždí, byste měli svůj čas trávit soustředěním se na povšimnutí si a promyšlení takových věcí, jakou jsou ty uvedené níže, kteréžto mohou přijít k užitku, až se vám nakonec podaří dostat se do hry. Výsledkem bude, že si promyslíte spoustu věcí, které vám obvykle brání v tom, aby vaše údery dopadly tak, jak chcete. To může mít důležitý dopad na váš mentální přístup ke hře, protože nic tak nezvyšuje nervozitu, jako údery, které bez zřejmého důvodu nevyjdou.

Některé z věcí, na které by se měl hráč, který není ve hře zaměřit jsou:

(1) Rychlost a sklon trávníku.

Pečlivým pozorováním soupeřových úderů byste měli být schopni zjistit, zda nedojíždějí, přejíždějí nebo se stáčí na jednu stranu. To vám dá představu o rychlosti trávy a také o tom, zdali se nenaklání v některých oblastech na stranu.

(2) Herní podmínky.

Jestliže například vane silný vítr, měli byste se pokusit odhadnout jeho účinek na soupeřovy údery a vymyslet způsob, jak minimalizovat jeho dopad na vlastní údery, až se dostanete do hry. Pokud prší, měli byste hledat části kurtu, které vykazují známky toho, že jsou zaplaveny. Měli byste si také povšimnout, jestli je povrch kurtu tvrdý a pevný, nebo měkký a pružný, protože jumpy mohou být obtížné a nedoporučitelné na měkčích typech povrchu.

(3) Schopnosti a styl protivníka.

Když dělá breaky, měli byste si všímat přesnosti (nebo jejího nedostatku), s jakou hraje své údery; jeho ochoty riskovat, aby zajistil pokračování breaku nebo tendence vyhnout se rizikům hraním na jistotu za každou cenu; jeho schopnosti hrát take-offy nebo rushe přes celý kurt a schopnosti hrát ostré stop-shoty, dlouhé rolly a sekané rushe apod. Tato znalost vám pomůže rozhodnout se o rizicích, které si můžete dovolit podstoupit, až budete na řadě.

Například pokud ponechal obě své koule u své další branky, budete se možná potřebovat rozhodnout, zdali na ně mířit, když by minutí mělo za následek to, že byste mu dovolili pokusit se o pěti-yardový roquet vaší koule s následným perspektivním breakem. Proti hráči, který ukázal, že nerad riskuje a jehož schopnosti roquetovat vypadají trochu podezřele může podobný úder stát za pokus. Obdobně pokud protivník nechá své dvě koule u sebe na hranici, může stát zato pokus o zásah a ponechání mu tří koulí u sebe, pokud víte, že nedokáže zahrát takový stop-shot, který je zapotřebí pro poslání jedné z koulí napříč kurtem k brance, zatímco by zůstal dostatečně blízko na to, aby s jistotou roquetoval další kouli.

(4) Možné leavy

Může vám velmi pomoci, pokud se podíváte na pozice vlastních kolíčků a pokusíte se vymyslet jeden či více "ideálních leavů", které možná budete schopni použít, až se dostanete do hry. V mnoha případech se vám může podařit udělat roquet, ale vaše šance na projetí branky nebo rozjetí breaku budou extrémně vzdálené, protože další dvě koule budou na hranici ve vzdálených částech kurtu. To nejlepší, v realizaci čehož lze doufat, je dojet si pro ně a přesunout je dovnitř kurtu, abyste je mohli použít k rozjetí breaku v dalším tahu, za předpokladu, že váš protivník neudělá roquet.

Naneštěstí mnoho hráčů nemá představu o NEJLEPŠÍM místě pro ponechání koulí za takových situací a později si uvědomí, že je měli nechat jinde. Čas pro vymyšlení nejlepšího leavu je během protivníkova předchozího tahu, protože v tu chvíli už víte, kde budou vaše kolíčky, až váš tah začne. To je mnohem lepší než spoléhání se na schopnost vymyslet dobrý leave ve zlomku okamžiku, anebo hůř nezabývat se tím vůbec, dokud neodehrajete některé z vašich úderů a už nebudete mít kontrolu nad umístěním minimálně některých koulí.

Mimo to, že to vylepší vaší taktiku, soustředění se na podobné pozitivní věci odvede vaše myšlenky od věcí, které by zvyšovaly vaše nervové napětí.

3. BUDOVÁNÍ SEBEDŮVĚRY

Jeden z hlavních problémů s nervozitou je skutečnost, že je spojen s nedostatkem sebedůvěry. V některých situacích může nervozita ZPŮSOBIT nedostatek sebedůvěry ve vlastní schopnost hrát v zápase úspěšně údery, o kterých víte, že je dokážete zahrát v tréninku. Jindy tomu může být opačně, takže je nervozita ZPŮSOBENA nedostatkem sebedůvěry, který je následkem jiného faktoru. Ve druhém případě může být možné najít cestu k překonání nedostatku sebedůvěry a tím i k odstranění příčiny vaší nervozity.

Můžete se například chystat ke hře s protivníkem, o kterém je známo, že je mnohem silnější hráč než vy nebo za podmínek, se kterými nejste zcela obeznámen. Může pomoci "odbudit se" nebo zaujmout přístup "zoufalce" nebo si připomenout, že váš protivník má stejné podmínky. Zřejmě nejlepší rada pochází od jednoho šachisty světové třídy, který byl znám svým sebevědomým, útočným stylem, ačkoli jeho způsoby obecně vytvářely dojem skromné bázlivosti. Když byl dotázán, jak to dokázal, odpověděl: "Dokonce i když si nevěřím, hraju, jakoby jsem si věřil!"

Tato rada se zdá být relevantnější pro kroket než pro šachy, vzhledem k tomu, že sebedůvěra pravděpodobně hraje ještě větší roli v určování výsledků mnoha her. Někteří hráči jsou zřejmě schopni hrát opatrně na začátku hry a poté začít hrát odvážněji poté, co se trochu uklidnili, ale tento přístup bude pravděpodobně tím méně účinný, čím více se bude zlepšovat úroveň hry vaší, i vašich protivníků. Nebezpečí tkví v tom, že se vám možná vůbec nepodaří uklidnit proti soupeři, který zcela využije příležitosti nabídnuté mu vaším "opatrným" přístupem a vás následně drží pod tlakem.

Z psychologického hlediska se zdá být rozumnější "hrát, jakobyste si věřili" v úvodních fázích hry, kdy se váš protivník ještě "nezklidnil" dostatečně na to, aby plně využil všech chyb. Mnohem více her je prohráno tím, že hráč nezariskuje tehdy, když by měl než tím, že by zariskoval tehdy, když neměl.

3.1. Vyrovnání se s tlakem

Oblastí, kde mnoho hráčů může zlepšit svůj mentální přístup je jejich schopnost hrát pod tlakem údery se sebedůvěrou. Průjezd vzdálené branky, kterou MUSÍTE projet nebo pěti-yardový roquet, který BYSTE MĚLI udělat, ale dáte soupeři snadný break, pokud minete, jsou běžnými příklady úderů, které je záhodno hrát se sebedůvěrou. Jak je možné cítit sebedůvěru, když víte, že průjezd branky není jistý ani omylem a ačkoli počítáte, že ten roquet uděláte, dá se to také úplně minout?

V takových situacích se nemusíte pokoušet se zhypnotizovat, abyste uvěřili, že branku prostě PROJEDETE nebo že ten roquet jednoduše UDĚLÁTE. Někteří hráči mohou být schopni dosáhnout takového šťastného (a nerealistického) stavu mysli, ale většina z nás je příliš zkušená, než abychom se byli schopni tak snadno obalamutit.

Mělo by být nicméně možné, abyste se alespoň přesvědčili, že tím, že se pokusíte o daný úder, máte zároveň nejlepší šance na výhru. Nemáte žádnou jistotu - jistoty v kroketu jsou stejně vzácné jako v politice, ekonomii nebo sázení na koně - ale víte, že nic jiného, čeho jste schopen vám nedá lepší šanci na výhru než to, co právě děláte. Možná je zde podobnost s mentálním přístupem "zoufalce", ale bez nevýhod spojených s jeho udržením. Takový mentální přístup by vám měl umožnit hraní úderu se sebedůvěrou, i když moc dobře víte, že na úspěch záruku nemáte.

Vaše sebedůvěra může být dále zvýšena dobře podloženou vírou v to, že proti většině soupeřů pokud se budete pokoušet o věci, které vám dají nejlepší možnou šanci na výhru, bude pravděpodobnost enormně převážena na vaší stranu. Je to jako házet mincí proti protivníkovi, který aby vyhrál musí správně odhadnout sedm nebo osm hodů z desíti. Nemáte žádnou jistotu, že se mu to nepodaří, ale máte spoustu důvodů pro to, abyste si tiše věřili.

3.2. Vyrovnání se s frustrací

Proti některým soupeřům se dostanete do situace, kdy budete muset čelit taktice zaměřené spíše na to, aby vás frustrovala, než aby vás tlačila do dělání chyb. Místo toho, aby takový protivník umístil své koule tak, že bude schopen využít jakékoli malé chyby, kterou uděláte, umístí je tak, že budete mít problémy udělat s nimi vůbec něco. Při většině úderů nebudete pod tlakem vědomí, že neúspěch povede k jisté porážce, ale budete pod jiným druhem tlaku, který vzniká z frustrace, že nejste schopen významného pokroku, když cítíte, že někam byste se dostat měli.

Je obyčejně špatnou taktikou snažit se dělat v jednom tahu jednu branku oběma koulemi, zatímco protivníkovy koule jsou ze hry a rozhozené. To mu totiž umožňuje jezdit na vaše koule nebo příležitostně na svou partnerskou kouli. Může provádět údery v uvolněném stavu mysli, protože ve většině případů je nepravděpodobné, že ho to bude stát více než to, že vám umožní roll k další brance. A pokud uspěje při roquetování, pravděpodobně bude schopen použít vašich koulí k tomu, aby udělal více branek, než jste vy byli schopni udělat pouze se dvěma koulemi. Co hůř, bude se vám zdát, že roquet udělá vždycky ve chvíli, když už jste měli koule konečně nachystané na break, což vaší frustraci jenom přidá.

Odpověď na tento problém leží v říši taktiky. Nemusíte být svolný s tím, aby hra pokračovala jeden tah za druhým takovým způsobem, že můžete přinejlepším udělat jednu branku. Zamyslete se nad situací zobrazenou na obr. 1, hrajete se žlutou a červenou, kteréžto obě jsou ve čtvrtém rohu. Všechny kolíčky jsou na 1. brance a soupeřovy koule jsou u sebe ve druhém rohu. Zahrajte k nim take-off, ale nesnažte se prostě rushnout jednu z nich pryč a projet svoji brankou, zatímco druhá soupeřova koule a vaše partnerská koule obě leží blízko hranic a mimo hru.

Riskujete, že se zaseknete v brance a protivníkova koule bude číhat v závětří, nebo že se budete muset vrátit k partnerské kouli ve čtvrtém rohu a dáte mu šanci roquetovat jeho vlastní partnerskou kouli, když se on sám bude vracet do druhého rohu. Dokonce i když neuspěje s roquetem, budete muset znovu hrát dlouhý take-off s následným roquetem, což v mnoha případech nebude jisté ani vzdáleně. Brát na sebe taková rizika se nevyplatí, když jediné, co jste schopen získat, pokud zariskování vyjde, bude jedna jediná branka!

Místo toho stop-shotem pošlete jednu ze soupeřových koulí do kurtu, pak se vraťte, roquetujte druhou a pošlete ji také na místo, kde ji budete moci použít. V tomto případě byste je mohli umístit u branek 2 a 1. Až se vrátíte ke své partnerské kouli ve čtvrtém rohu, ujistěte se, že je necháte tak, aby jedna z vašich koulí měla v dalším tahu použitelný rush. Váš protivník bude mít jednu šanci na roquet, ale může pohnout jenom jednou koulí, a pokud jste pečlivě umístili koule, tak vám jeho minutí umožní použít jeho druhou kouli k tomu, abyste udělali několik branek se třemi koulemi ve hře.

Pokud soupeřovy koule leží u hranice, ale jsou dál od sebe, může být také možné je obě dostat do kurtu take-offem k jedné a jejím posláním do kurtu, zatímco pojedete ke druhé. Pokud by to bylo příliš obtížné, měli byste alespoň být schopni poslat první protivníkovu kouli do kurtu a vrátit se k partnerské kouli a připravit rush k jeho druhé kouli. Tím pro něj bude nebezpečné koule spojit a pokud je znovu umístí dál od sebe, můžete zahrát rush k jedné z jeho koulí a poté ji rushnout do kurtu, následný take-off k druhé soupeřově kouli vám znovu umožní dosáhnout požadované situace. Často budou k dispozici jiné a možná i lepší způsoby, jak se se situací srovnat, ale věcí, kterou je zapotřebí si zapamatovat je skutečnost, že pokud zjistíte, že soupeřova taktika vás začíná frustrovat, měli byste se zamyslet nad způsobem, jak mu zabránit v tom, aby v ní pokračoval.

Odlišný typ frustrace nastane, jestliže je soupeř tím, kdo je ve hře a je spokojený s tím, že udělá během tahu jednu branku a udržuje vaše koule daleko od sebe (ale obvykle mimo hru) ve stylu legendární tety Emy.

Nejlepší odpovědí je udržovat protivníka pod tlakem tím, že umístíte své koule tak, že budou představovat hrozbu, že využijete každou chybu, kterou protivník udělá. Je důležité si zachovat důvěru v to, že až se vám nakonec podaří udělat dlouhý roquet, můžete očekávat, že uděláte více branek, než byl schopen váš soupeř. Musíte také být připraveni riskovat, abyste si vylepšili šance na dostání se do hry co nejrychleji to jde.

Představte si, že hrajete červenou a žlutou a všechny koule jedou na branku 1. Váš protivník v minulém tahu roquetoval červenou, zahrál neúspěšný take-off k první brance a poté se stáhnul k partnerské kouli u severní hranice.

Ačkoli soupeř nemá rush ke své brance, měli byste červenou jet na protivníkovy koule. Je to mnohem lepší než zkoušet "finesy" zahráním červené do prvního nebo čtvrtého rohu. Všimněte si, že jet červenou na žlutou by bylo příliš nebezpečné protože minutí by soupeři umožnilo hrát černou, rushnout modrou k brance 2, take-off k vašim koulím a rushnout jednu z nich k brance 1, čímž by rozehrál break. Hráč, který používá styl "tety Emy" pravděpodobně nebude ve většině situací schopen účinně využít třetí kouli, takže se obvykle vyplatí zariskovat pokus o jakýkoli úder, který povede k roquetu nejpravděpodobněji.

Pozitivní mentální přístup použitý pro využití popsané taktiky obvykle vynese úroky i v jiných směrech. Zahrání vaší koule do rohu bez jakéhokoli pokusu o roquet snižuje tlak na protivníka a umožňuje jeho nervům, aby se uklidnily.

3.3. Vizualizace

Stejně jako v mnoha jiných sportech může hrát vizualizace důležitou roli i v mentálním přístupu kroketového hráče.

Stejně jako skokan do výšky se připravuje ke skoku tím, že si představuje sám sebe jak plachtí přes tyčku, může kroketový hráč budovat sebedůvěru prodlevou před hraním úderu vyplněnou vytvářením mentálního obrazu úderu, jak jej úspěšně hraje. To může zahrnovat "vidění" toho, jak strikerova koule jede přímo přes celý kurt a dělá perfektní roquet nebo jak s největší snadností projíždí brankou. Mnoho hráčů také dokáže "vidět" kouli těsně poté, co se odpoutá od úderové plochy hole s konkrétním typem rotace, což jim lépe umožňuje odhadnout míru "strku" nebo dopředné valivé rotace, kterou udělí kouli.

Vizualizace také poskytuje prostředky pro nápravu chyb dříve, než se stanou závažnými. Pokud si uděláte jasný mentální obraz toho, jak se obě koule budou chovat například ve splitu, můžete následně zkontrolovat, zda se koule tak ve skutečnosti zachovaly. Pokud ne (např. jedna z koulí je kratší a druhá jede příliš daleko), měli byste se sami sebe zeptat proč a vymyslet úpravu potřebnou pro příští hraní podobného úderu. Hráč, který nemá jasnou mentální představu toho, co očekává stran chování koulí, nebude mít žádnou možnost zjistit, zda se chovají tak, jak by měly a tudíž se pravděpodobně bude dopouštět stejných chyb při hraní úderů stejného typu i v budoucnosti.

Abyste si usnadnili vizualizaci toho typu úderu, který hodláte použít, můžete zkusit švih nanečisto vedle koule před vlastním hraním úderu. Zvláště u průjezdů branek mnoho hráčů zjistilo, že to pomáhá.

3.4. Princip nejistoty

Kroketový princip nejistoty není v žádném vztahu s podobně označeným principem v matematické teorii pravděpodobnosti a kvantové fyzice.

Jednoduše říká, že úder bude pravděpodobně neúspěšný, pokud si hráč není jistý, zda by jej měl hrát. Někteří hráči jsou mimořádně schopni tento princip využívat a když hrajete proti nim, opakovaně jste na značných pochybách, který úder byste měli hrát a zdali podstoupit konkrétní risk, anebo ne.

Poté co úderem minete, myslíte si: "Věděl jsem, že jsem to neměl zkoušet." Důsledkem toho je, že je obtížné přistoupit se sebedůvěrou k jakémukoli úderu a záhy je celý váš mentální přístup váhavý a bojácný.

Mnoho hráčů se dokáže lépe vyrovnat s dlouhými roquety za předpokladu, že alespoň vědí, že tím, že se o ně pokoušejí, dělají správnou věc. Potom možná i minou, ale nebudou se obviňovat z toho, že udělali špatné rozhodnutí, takže jejich další hra není ovlivněna.

K překonání problému nejistoty vedoucí k pochybnostem, sebeobviňování a zvýšenému napětí je nezbytné zastavit se před hraním úderu a dát si čas na zvážení situace ze všech úhlů. Musíte odhadnout šance různých úderů, které se nabízejí stran zisku, který vám přinesou a míru v jaké bude neúspěšný úder katastrofální. Poté musíte učinit definitivní rozhodnutí, který úder hrát. Pokud se dva nebo více úderů zdají být po pečlivém zvážení stejně přínosné, tak si jeden z nich vyberte a tím debatu skončete. Obecně platí, že pokud není k dispozici žádné jiné jasné vodítko pro rozhodnutí, vyplatí se zvolit úder, který, pokud bude úspěšný, přinese největší zisk.

Nepřipravujte se žádným způsobem ke hraní úderu, dokud jste se definitivně nerozhodli. Poté, jakmile jste provedli volbu, NEVRACEJTE se k ní. Obraťte celou svou pozornost k věcem (postoj, úchop, švih, protažení úderu atd.), které budete muset udělat správně, aby vámi vybraný úder byl úspěšný. Pokud se stane, že minete, tak si prostě řekněte, že o daný úder jste se v dané situaci pokusit museli. Rozhodně se sami sebe zeptejte, co způsobilo, že úder nevyšel a snažte se to v budoucích úderech napravit, ale nezabývejte se tím, zda jste měli nebo neměli udělat něco jiného.

3.5. Ničení sebedůvěry

Už jsme viděli, že jednou z cest, jak zničit soupeřovu sebedůvěru je vytvořit v jeho mysli nejistotu stran toho, který úder by měl hrát. To vyžaduje pečlivé naplánování.


IDEÁLNÍ LEAVE		PSYCHOLOGICKÝ LEAVE
Černý má jedinou volbu: musí jet na rush připravený pro červenou. Může hrát úder s jistotou, že dělá správnou věc.		Černý má nejméně tři rozumné možnosti: jet na modrou, nebo na žlutou, nebo defenzivně do čtvrtého rohu.

Sám se nabízející leave spočívá v tom, že pošlete soupeřovy koule k brankám 1 a 2 a své koule umístíte někam k východní hranici mezi brankami 3 a 4 s rushem na branku 1 (viz obr. 3). Soupeř je pak nucen hrát koulí u první branky a pokud neudělá roquet budete schopni zahrát rush k brance 1 a zahájit break minimálně se třemi koulemi.

Je zde nicméně nebezpečí, že takový leave může být PŘÍLIŠ dobrý. Váš protivník je víceméně nucen jet na vaše koule, dokonce i když je rush nachystán perfektně a má terč pouze z jedné koule. Nemá pro něho smysl zahrát kouli do rohu, aby ji dostal ze hry, protože break ze tří koulí máte tak jako tak. Proto může jet na vaše koule s jistotou, že to je jediná šance, jak zabránit vašemu bezprostředně hrozícímu breaku a ví, že pokud mine, tak vám nedá o moc více, než už máte. To mu umožní přistoupit ke hraní úderu v uvolněném stavu mysli, kdy nemá co ztratit.

Tím, že nachystáte rush ke hranici za druhou brankou místo za první (viz obr. 4), můžete vytvořit zcela jinou situaci. Nyní vám soupeř pokud pojede na vaše koule a mine, dá rush k první brance, kterýžto zatím nemáte. Musí také zvážit to, že by jel na svou kouli u branky 2 a tak musí odhadnout vaše šance... Většina hráčů se v podobných situacích jen obtížně rozhoduje o správném dalším postupu, takže do hry vstupuje princip nejistoty. Pokud se pokusí o roquet, zasáhnou s menší pravděpodobností než v předchozí situaci, kdy prakticky neměli co ztratit.

Mimo podobného legitimního použití taktiky k oslabení soupeřovy sebedůvěry existuje množství zákeřnějších a méně etických způsobů.

Jeden hráč, kterého jsem znal se vždy před začátkem hry zeptal na soupeřovo zdraví a vášnivě vyjadřoval své sympatie s každým neduhem, který protivník zmínil. To sloužilo k tomu, aby přiměl soupeře věřit, že nebude schopen dobře hrát, když je na tom zdravotně tak špatně a že se bude zabývat spíše vlastními bolístkami než úderovou technikou.

Jsem si jistý, že množství takových psychologických plánů určených ke zničení soupeřovy sebedůvěry je omezeno pouze představivostí a snad etikou hráče, který jich používá.

3.6. Psychologické důsledky blokování, peelování apod.

Taktika jako je blokování, peelování a vykolíkování soupeřovy koule také může mít významný psychologický dopad.

Před několika lety mě jeden starší hráč naučil, že je vhodné po vykonání breaku k brance 4-zpět nechat soupeřovy koule navzájem blokované kolíkem. Tou dobou jsem nicméně také zjistil, že blokování má na spoustu soupeřů psychologický dopad, který v nich vytváří frustraci nebo defétismus, ke kterým nedochází, pokud mají čelit jednoduššímu, ale stejnocennému leavu.

Zjistil jsem, že i peelování může být psychologicky využito. Většina hráčů si je vědoma toho, že vykolíkování soupeřovy koule samo o sobě má vysloveně psychologický efekt. Někteří hráči pošetile berou za svůj postoj, že jakmile byla jejich koule vykolíkována, nemají už žádnou šanci na výhru, takže se o to přestanou pokoušet. Ostatní se rozhodnou, že už nemají co ztratit, takže jdou do všeho víceméně zoufalým způsobem. To je jistě lepší než to vzdát, ale nejlepší přístup bude určitě ležet někde uprostřed.

3.7. Realistické cíle

Jsou hráči, kteří když minou dva nebo tři dlouhé roquety, tak místo aby se snažili přijít na to - proč, říkají: "Dneska mi ty roquety prostě nejdou," rezignují a akceptují nevyhnutelný výsledek. Jejich sebedůvěra je zničena, protože si, zdá se, stanovili za cíl udělat každý roquet a očekávají od sebe příliš mnoho. Je mnohem lepší stanovit si realistické cíle, které vám umožní udržet si pozitivní přístup, až se věci začnou kazit.

V dobách svých herních začátků jsem si stanovoval v každém zápase, který jsem hrál, cíl neudělat více než šest "chyb". Jako chybu jsem započítával, když jsem minul roquet kratší než 5 yardů, zaseknul se v brance, kterou jsem měl snadno projet, vyjel z kurtu při take-offu, nebo když byl take-off kratší než 5 yardů od cílové koule a já jsem minul následný roquet.

Znamená to, že jsem přijímal fakt, že se můžu dopustit několika chyb toho typu, které by člověk "neměl dělat" a když se pak chyba objevila, byl jsem méně náchylný k sebeobviňování a setrvávání na úvahách o vlastní hlouposti v takovém rozsahu, aby to ovlivňovalo další údery. Je hodno zmínky, že dokonce i na nejvyšší úrovni se má zato, že hráč si rozumně může dovolit tři chyby za hru a stále očekávat výhru ve většině z nich.

Mimo časů, kdy si stanovujeme takové cíle, které jsou příliš vysoké a nerealistické, jsou také časy kdy si stanovujeme cíle příliš vágní, a tedy příliš snadno dosažitelné. Když ve svém cíli uspěl, jeho sebedůvěra se zvýšila, protože věděl, že úder zahrál dobře. Když ne, byl pak schopen začít přemýšlet o tom, jak opravit tu malou chybu při švihu.

4. RYTMUS ŠVIHU

Možná není všem jasné, že je nutno dosáhnout určitého rytmu, aby byl švih kroketovou holí proveden správně. U většiny úderů je správný typ švihu ten, který připomíná (ale jen zhruba) jednoduché kyvadlo o stanovené délce (paže plus násada hole), jemuž sílu uděluje váha hole a nikoli ruce, předloktí, či lokty. "Nech kladivo hole pracovat samo" je standardní tréninkový princip.

Fyzikální zákony nám říkají, že jakmile je určena délka kyvadla, je stanovena také perioda jeho pohybu (nebo rytmus švihu). Existuje odpovídající čas, měřitelný v sekundách, který kyvadlo potřebuje, aby se dostalo z nejvyššího bodu švihu do nejnižšího. Pokud je holí pohybováno rychleji, nebo pomaleji než je tato určená perioda, tak se již nejedná o žádoucí prosté kyvadlo. Pokud hráč změní délku kyvadla tím, že posune ruce nahoru, nebo dolů po násadě, měl by také změnit rytmus švihu. Vyšší úchop vyžaduje pomalejší švih.

4.1 Fyziologické vlivy

Naše úvahy o nervozitě a mentálním přístupu ke kroketu by byly neúplné, pokud bychom nezvážili účinek fyziologických vlivů. Ty jsou nejpatrnější ve vztahu k rytmu švihu.

Když je někdo nervózní, jeho tělo produkuje více adrenalinu, což má za následek rozličné měřitelné fyziologické změny v těle. Nejviditelnější z těchto změn je změna srdečního rytmu. Jak každý ví, jste-li nervózní, bije vám srdce rychleji.

Škola, na které učím, je speciální hudební škola a učitelé hudby mi tvrdí, že tato změna srdečního rytmu způsobená nervozitou je velkým problémem pro vystupující hudebníky. Podle přijímané teorie je to proto, že podvědomě odvozujeme svůj přirozený rytmus (ať už je to cokoli) ze svého srdečního rytmu. Z tohoto důvodu nervózní hudebník obvykle hraje svůj hudební part mnohem rychleji, než kdyby byl uvolněný.

Zdá se být přirozené, že i v kroketu bude rytmus švihu ovlivněn změnou srdečního tepu a zkušenost naznačuje, že tomu tak opravdu je. Většina hráčů se snaží, jsou-li nervózní, zrychlit švih. Nápřah je kratší, než když jsou uvolnění, a aby dosáhli požadované síly, tlačí násadu hole svýma rukama dopředu ve "strkacím" pohybu, místo aby nechali švih na váze hole.

U většiny hráčů může být problém alespoň částečně překonán tím, že si na začátku hry nebo kdykoli v jejím průběhu, když jste si vědomi jistého stupně nervozity, uvědomíte, že je nutno vědomě ZPOMALIT A PRODLOUŽIT nápřah. To by vám mělo umožnit znovunastavit správnou periodu jednoduchého kyvadlového švihu, takže se tlačení a strkání stane zbytečným.

4.2 Mechanika (délka páky)

Už jsem výše zmínil, že perioda či "rytmus" švihu je určen délkou kyvadla. Z toho pramení druhá možná výhoda menšího zkrácení úchopu v nervózní situaci. Pokud je fázování švihu odvozeno od rychlejšího bití srdce, tak bude zkrácená perioda pravděpodobně blíže té správné u kratšího než normálního kyvadla. Je třeba nezapomínat na to, že existují i nevýhody pramenící z kratšího úchopu, které je také nutno zvážit předtím, než se rozhodnete jej použít coby částečnou odpověď na problémy odvozené z nervozity.

5. RYTMUS BREAKU

Při hraní breaku může být dosaženo jiného typu rytmu. Jedná se o méně pravidelný rytmus, ale stále jde o rytmus, který je pro hráče dobré pochopit. Zahrnuje načasování různých akcí, které jsou spojeny s hraním breaku, jako je rychlost, kterou hráč chodí po kurtu mezi jednotlivými údery, čas strávený nad přípravou a stalkováním úderu, počet cvičných švihů, délka pauzy předtím, než hráč ukončí úderový postoj po zahrání úderu apod.

Nemohu si pomoci, ale mám zato, že ustálený rytmus breaku je žádoucí, a že by měl být pečlivě vyvinut, ačkoli je jisté, že bude občas narušován chováním diváků, protivníků, hráčů a koulí z jiné hry apod. Navzdory předpokladům jsou hráči s ustáleným rytmem breaku těmi, kteří se evidentně nejlépe dokáží vyrovnat s nežádoucím vyrušováním.

5.1. Uvolňování napětí

U většiny hráčů dochází během breaku k nárustu napětí, zvláště pokud série hraných úderů v sobě zahrnuje určitý stupeň rizika. Je důležité, aby break obsahoval mezi údery dostatečný čas na to, aby celé napětí, nebo alespoň většina z něj odplynula, takže se nekumuluje do bodu, kdy by vážně ovlivnilo další údery.

5.2. Programování mysli

Je také důležité, aby rytmus obsahoval určitý ustálený myšlenkový program pro každý typ úderu. To bude zahrnovat postupné promyšlení různých věcí, které jsou nezbytné k zajištění úspěchu konkrétního úderu, který bude hrán. Pokud se například hraje roquet na jakoukoli vzdálenost od šesti palců do délky uhlopříčky celého kurtu, hráč by se měl propracovat myšlenkovým programem obdobným tomuto:

Připravte se na stalkování koule.
Zkontrolujte, zda máte v pořádku úchop.
Pevně vykročte s očima upřenýma na kouli.
Zaujměte pohodlný postoj.
Zkontrolujte umístění chodidel.
Zkontrolujte kolmost úderové plochy hole.
Odpozorujte vzdálenost a určete délku nápřahu.
Zkuste si nápřah a zkontrolujte jeho přímost.
Upřete pohled na místo dopadu hole na kouli.
Uvolněte rameno a od té chvíle je udržujte v klidu.
Proveďte dlouhý, uvolněný, pomalý nápřah.
Ujistěte se, že se ruce pohybují vpřed po správné přímce.
Jděte holí vpřed v dlouhém, nízkém protažení švihu.

S praxí se většina těchto věcí zautomatizuje, takže hráč musí vědomě přemýšlet pouze o několika bodech, u kterých je největší pravděpodobnost, že by se mohly pokazit. Pokud jej něco během tohoto procesu vyruší, hráč by se měl zastavit, a pak jej začít celý od znovu.

Je také důležité, aby se podle celého programu jednalo i v těch nejjednodušších úderech, například ve zmíněném šestipalcovém roquetu. Existují alespoň tři dobré důvody: Zaprvé, dokonce i nejlepší hráči jsou schopni minout šestipalcový roquet. Zadruhé, udržuje to rytmus breaku. Zatřetí, posiluje to program v hráčově mysli, takže s menší pravděpodobností něco přehlédne v pozdějším úderu.

5.3. Náprava chyb

Před začátkem mentálního programování a hraní jakéhokoli typu úderu by měl hráč mít v mysli jasný obrázek toho, jak očekává, že se koule bude (nebo budou) chovat. Poté by se měl po odehrání úderu zastavit a krátce zhodnotit, zda úder dopadl tak, jak čekal. Breakový rytmus by tedy měl za tímto účelem zahrnovat krátkou pauzu po odehrání každého úderu a PŘED přesunem k hraní dalšího úderu. To zajistí, že hráč nebude stále přemýšlet o tom, co se pokazilo v předchozím úderu, zatímco bude hrát už další.

5.4. Držení těla

Dalším aspektem breakového rytmu, který je hoden úvahy, je jeho psychologický dopad na soupeře. Jsem si jistý, že rytmus breaku je důležitou složkou celkového efektu. Hráči s dobře ustáleným rytmem breaku jsou evidentně nejlépe schopni vyrovnat se s nežádoucím vyrušováním. Zdá se, že jsou schopni vyskočit ze svého transu, počkat dokud vyrušení nepomine a pokračovat v breaku, jakoby se nic nestalo.

5.5. Rozptylování

Podobná rozptylování mohou být záměrná (například protivník zavolá: "Pohnula se ta koule?", nebo "Nebyla ta koule mrtvá?"), nebo náhodná (například hráč nebo koule z jiné hry, zatoulaný pes apod.). Není důvod, proč byste měli dovolit, aby vás taková vyrušení jakkoli naštvala. Za předpokladu, že jste se rozjeli ve stanoveném rytmu, měli byste si dát pauzu na něco jiného a vrátit se k němu později.

Je nicméně důležité, aby se po přerušení breaku v něm nepokračovalo, dokud nebyla odstraněna příčina vyrušení a dokud také neodezněla z hráčovy mysli. To je také důvod, proč zkušení hráči po přerušení breaku v paralelní hře často dávají přednost hráči z druhé hry, aby hrál nejdříve on, i když sami hráli break a podle pravidel by měli tedy mít přednost oni.

6. PSYCHOLOGIE TAKTIKY

Ačkoli byla většina naší pozornosti doposud upřena na důsledky mentálních postojů pro hraní úderů a breaků, není pochyb o tom, že v říši taktiky nadělají špatné mentální postoje pokročilejšímu hráči nejvíce škody. Je to o to nešťastnější, že jen velmi vzácně má hráč ponětí o tom, co se děje.

6.1. Riskování a selektivní paměť

Má-li se člověk učit ze zkušeností, je nutné správně posoudit úspěch, nebo neúspěch taktiky použité v minulosti. Naneštěstí jen málo hráčů je schopno přesných soudů, mají-li přisoudit vinu za neúspěch či zásluhu za úspěch, protože všichni podléháme tomu, co je známo jako "selektivní paměť".

Existuje mnoho situací, v nichž je selektivní paměť patrná. Je poměrně běžné, že se hráč pokusí o průjezd branky lehce z úhlu, zasekne se v ní a později na to svádí vinu za prohru ve hře. "Věděl jsem, že ten průjezd nemám zkoušet," oznámí hráč a vy víte, že až se příště dostane do podobné situace, rozhodne se od branky odjet. Problém s podobnou úvahou leží v tom, že až se v budoucnu nepokusí o průjezd a přesto prohraje, nepřisoudí porážku tomu, že se o branku nepokusil.

Tak tedy vždy směřujeme k tomu, abychom vinu kladli riziku, které jsme (neúspěšně) podstoupili než rizikům, do kterých jsme nešli. Jak se tedy dá problém selektivní paměti překonat? Měli bychom si alespoň uvědomit s tím spojená nebezpečí, takže se budeme moci pokusit být objektivnější a vzít vše do úvahy před připisováním zásluh a vin.

Abychom dále tyto věci doložili, podívejme se na běžný typ pozice, jak je ukázán na obr. 5. Všechny koule ještě jedou na první branku a vy hrajete s modrou a černou. Váš soupeř se právě pokusil o approach od modré, ale nezískal pozici na průjezd, takže se odjel a nachází se asi yard od partnerské koule na východní hranici. Vaše černá koule je na severní hranici zhruba před třetí brankou.

Většina se rozhodne hrát "defenzivně" tím, že modrou pošle do prvního rohu. Ale co bude pravděpodobným důsledkem této "defenzivní" hry? Soupeř pojede červenou a sekaně rushne žlutou do pozice na severní hranici blízko černé. Poté rushne černou k brance 2 a ujistí se, že nechal žlutou asi šest palců dovnitř kurtu od pomezní čáry...

To by vás dostalo do ještě horší pozice (viz obr. 6), než v jaké jste byli původně. Při zpětném pohledu je zřejmé, že jste na něj měl jet už z původní pozice, místo toho abyste hrál "defenzivně". Teď už vidíme, že na zahrání modré do rohu nic defenzivního nebylo. Sloužilo to pouze k pozdržení soupeřova breaku.

Pokud jsou oba hráči schopni hrát breaky, tak v původní pozici jistě mělo dojít k pokusu o roquet. Je rozumné jet černou, pokud své šance na zásah dvojitého cíle odhadujete na více než 50%. Jinak byste měli jet modrou na žlutou.

Pro naše účely popsaná situace ilustruje fakt, že mnoho hráčů se domnívá, že něčeho dosáhli, když se jim podaří "oddálit špatný den" kdy soupeř dosáhne breaku, i když tím, že to udělali, break učinili jistějším.

Jaký by měl tedy být náš postoj k riskování? Měli bychom prostě jít do úplně každého rizika bez ohledu na důsledky? Vůbec ne. Jsme schopni konstatovat alespoň dva jasné a spolehlivé obecné principy:

1. Jste-li ve hře, buďte připraveni podstoupit jakékoli rozumné riziko, které pokud vyjde, vám dá break, ale neriskujte, pokud můžete získat pouze jednu branku a nepřipravíte si nic.

2. A na druhé straně, pokud nejste ve hře, podstupte jakékoli riziko, které vás dostane do hry, za předpokladu, že pokud nevyjde, protivník získá jen jednu branku, nebo aby si připravil break, bude muset zahrát sérii obtížných nebo velmi přesných úderů.

6.2. Přijetí percentuálnosti hry

Další oblastí taktiky, kde hraje psychologie roli je schopnost hráče přijmout koncept založení taktiky na procentech. Způsob, jakým se procenta odhadují nebo počítají a poté používají jako základ pro stanovení taktického přístupu je detailně popsán v textu "Strategie dalšího breaku", který se zabývá pokročilou taktikou.

Zjistil jsem, že většina hráčů, ačkoli přijímá závěry o dvojitých cílech, není schopna se přimět k tomu, aby je použila v kritické fázi důležité hry. Jaksi se jim nezdá správné úporně se pokoušet udělat něco, co ve skutečnosti nechcete.

Při mnoha příležitostech jsem měl v deblové hře potíže s přesvědčováním svých různých partnerů, že v pozicích jako je ta na obrázku 7 (všechny koule jedou na první branku), by měli jet červenou na černou kouli v prvním rohu. Trvají na tom, že úder je "příliš riskantní" a místo toho chtějí hrát "na jistotu" a udělat okamžitě branku od žluté.

Poukazuji na to, že se dá očekávat, že pěti-yardový roquet udělají v alespoň 8 případech z 10 a s tím obvykle souhlasí. Dále tvrdím, že pokud ihned projedou branku, nemají prakticky žádnou šanci na rozjetí breaku předtím, než soupeřům dovolí pokusit se jednou nebo vícekrát o roquet. Logika je nevyvratitelná, ale mí partneři často nebývají přesvědčeni.

Hráč, který používá taktiku založenou na objektivním posouzení procent, má do svého mentálního přístupu zabudován element připravené sebedůvěry.

7. RUŠIVÉ ELEMENTY

Pole pro zkoumání důsledků některých fyzických vjemů na mozek kroketového hráče je široké. Na tomto místě uvedu dvě z mnoha oblastí, o kterých věřím, že jejich zkoumání by se mohlo ukázat přínosným a užitečným pro hráče.

7.1. Koule jako rušivý element

Zajímavá situace běžně nastává, když hráč poté, co poslal soupeřovu kouli k druhé brance, zahraje u první branky špatný approach od partnerské koule. Znám nicméně jednoho hráče, který dává přednost tomu, aby si nachystal rush a nechal obě koule 4-5 stop od sebe, nechráněné před soupeřovým pokusem o roquet, jak je to uvedeno na obrázku 8. Tvrdí, že druhá koule obvykle funguje jako "rušivý element", takže je menší pravděpodobnost, že soupeř zasáhne vůbec nějakou kouli ze dvou nabízených, než kdyby měl jet pouze na jednu.

7.2. Čára jako rušivý element

Můj přítel Tom Armstrong mě jednou upozornil, že za určitých okolností i čára může fungovat jako rušivý element. Můžete si to sami zkusit tak, že umístíte cílovou kouli na pomezní čáru před první branku a požádáte přátele, aby zahráli roll ze stejné pomezní čáry za brankou 4, jak je uvedeno na obrázku 9. Je zaskakující jak mnoho hráčů pošle rollem strikerovu kouli mimo kurt.

To mi napovědělo, že hraniční čára na kroketovém kurtu by mohla fungovat jako rušivý element pro hráče, který si staví koule na roll. Ať už je mé vysvětlení správné, nebo ne, není pochyb o tom, že strikerova koule má nepříjemnou tendenci vyjíždět z kurtu, pokud člověk nevěnuje pečlivou pozornost zajištění toho, že linie míření je správná.

Mám podezření, že i v mnoha jiných situacích mohou koule, čáry, branky nebo kolík fungovat coby rušivé elementy.

8. KLAMNÉ PŘEDSTAVY

Další způsob, jak může být mysl kroketového hráče uváděna v omyl je nejlépe popsatelný společným názvem "klamné představy".

8.1. Odhad vzdálenosti

Od nepamětných časů probíhají debaty na téma správné metody pro určení bodu míření (tj. směru úderu) v krokovacích úderech. Někteří trvají na tom, že je zapotřebí "půlit úhel" mezi směry, ve kterých mají dané dvě koule putovat. Jiní jsou stejně neoblomní, že je nutno "půlit vzdálenost" mezi místy, kde mají dané koule skončit. Na základě fyzikálního zákona o rovnoběžníku sil není pochyb o tom, že půlení vzdálenosti a nikoli úhlu je teoreticky správné.

Odpověď přináší skutečnost, že existuje optický klam, který ztěžuje přesný odhad vzdálenosti podél přímky, která se úhlopříčně stáčí v našem zorném poli. Nikoli každý si je vědom, že stejný klam ovlivňuje náš odhad vzdáleností na kroketovém hřišti.

8.2. Dvojité terče

Podobný efekt, způsobený stejným typem klamu, lze pozorovat, když hráč umisťuje kouli na startovní čáru tak, aby měl dvojitý cíl ("double") ze dvou koulí, z nichž jedna je výrazně dále než druhá. Obyčejně se bude snažit kouli umístit tak, že pokud pojede po přímce, nebude schopna projet mezi danými dvěma cíli, aniž by jeden z nich zasáhla. Často nicméně vídáme, že se strikerově kouli ve skutečnosti nějak tou neexistující mezerou projet podaří.

8.3. Kanóny

V souvislosti s kanóny existují dva "klamy" hodné zmínky. Prvním je odhad požadované síly. Stejně jako u sekaných rushů, je zde silná tendence k podhodnocení požadované síly, takže koule nedojedou na zamýšlená místa. Druhý klam se odvozuje od metody, která je používána pro učení hráčů, jak uspořádat koule na různé kanóny – hráči rozměry mincí pravidelně podceňují.

9. PSYCHOLOGIE PODVÁDĚNÍ

Může se to zdát jako zvláštní téma, ale bezesporu může mít podvádění významný psychologický dopad na protivníka, pokud ne přímo na hráče, který podvádí.

9.1. Pocity viny

U většiny hráčů vede vědomí toho, že získali neférovou výhodu, byť bezděčně, k pocitům viny a starostem. Drtivá většina zkušených hráčů raději rychle ohlásí, že se koule nepohnula, že udělali double-tap apod. a dají přednost vlastnímu znevýhodnění, než aby si někdo myslel, že získali nefér výhodu, byť nezáměrně. Ve většině případů toto chování vyplývá z využití psychologie a nepodporuje tedy nutně závěr, že kroketoví hráči jsou nadáni větší poctivostí než zbytek společnosti.

9.2. Bezděčné podvádění

K dalšímu typu bezděčného podvádění dochází, když si hráč naprosto není vědom toho, že se dopouští faultů tažením ("doprovázením koule") při rollech, double-tapy při approachích, nepohnutím koule při krokování apod. Podobný přístup je obzvlášť moudrý, a doporučuji jej jako objektivně nejlepší způsob řešení podobných situací. Hráč, který udělá "double-tap" tím také zřídka kdy získá nějakou výhodu.

9.3. Záměrné podvádění

Viděli jsme, že v kroketu jsou dobré psychologické důvody pro podporu starého úsloví "nepoctivost se nevyplácí". Je třeba nicméně připustit, že z tohoto pravidla existují výjimky. Při vzácných příležitostech můžete potkat skutečného podvodníka. Pokud věříte, že jste schopni porazit takového hráče navzdory jeho podvodům, tak bude zřejmě nejlepší neříci nic dokud hra neskončí, ale zajistit, aby si rozhodčí a co možná nejvíce vlivných osob bylo vědomo toho, co se děje.

9.4. Zdržování

Často jsem slýchal hráče, jak si stěžují, že jejich soupeři ke konci časově omezené hry zdržují, ale minimálně v 90% těchto případů jsem nebyl schopen postřehnout, že by protivník spotřebovával více času, než na kolik měl nárok. Normální hra hráče se pouze ZDÁ být pomalejší, když prohráváte, stav je téměř srovnaný a vy téměř slyšíte tikání hodin.

Pokud jste hráčem, který vede, nesmíte se nechat nahnat do chybování nebo být rušen soupeřovými poznámkami, že čas ubíhá. Osobně věřím, že téměř všechny stížnosti ohledně zdržování jednoduše prokazují ignoranci stěžovatele stran toho, jak mnoho věcí by měl hráč brát do úvahy v napjaté situaci.

10. PSYCHOLOGIE TRÉNINKU

Ačkoli je svůdné označit za lenocha toho, kdo má na trénink čas, ale nikoli chuť, měli bychom si uvědomit, že pokud někteří hráči začnou brát trénink vážně, nebudou schopni zůstat uvolnění během zápasů. Je stěží překvapivé, že hráči, kteří hrají kroket více ze společenských důvodů než jako vážný kompetitivní sport, obvykle netrénují vůbec.

10.1. Stanovte si konkrétní cíle

Trénink je třeba naplánovat alespoň v takové míře, aby se daly zajistit skutečné přínosy ze stráveného času. Tréninky by neměly trvat dlouho. Tři tréninky týdně po 45 minutách budou mnohem efektivnější, než strávení celého rána jednou za týden. Trvá-li trénink příliš dlouho, je nemožné udržet pozornost.

10.2. Procvičujte úspěch, nikoli neúspěch

Colin Pickering pravidelně procvičoval roquety tak, že umístil koule několik yardů od sebe a jednou roquetoval druhou přesně ve středu. Soustřeďoval se na osvojení si naprosto přímého švihu. Netrénoval dlouhé roquety ani zásahy kolíku z kraje kurtu, protože tvrdil, že takoví hráči "trénují neúspěchy". Pokud hodláte trénovat dlouhé údery, měli byste si alespoň stanovit dosažitelný cíl.

10.3. Procvičujte správné věci

Po skončení hry, ve které se několikrát zasekli v brance, hráči často tráví čas procvičováním průjezdů. Ve skutečnosti problém nemusí ležet v jejich neschopnosti projíždět branku, ale v jednom, nebo více úderech, které byly hrány před pokusem o průjezd. Jedním z mých oblíbených tréninkových cvičení je hraní opakovaného breaku se třemi koulemi, při kterém několikrát projíždím čtyři vnější branky dokola, aniž bych jezdil k vnitřním.

10.4. Opakujte, abyste si svou techniku zachovali

Je překvapující, že hráči tak málo přemýšlejí o plánování tréninků, ale stěžují si že na trénink nemají dostatek času. Take-offy nejsou trénovány záměrně nikdy, stop-shoty zřídka, a pár kanónů jen příležitostně. Hráč by si měl vyzkoušet celý svůj repertoár kanónů alespoň jednou za měsíc.

10.5. Střídejte, abyste udrželi zájem

Mimo střídání technik během tréninku je užitečné také trénovat za různých podmínek. Příležitostně trénuji na odlišných typech trávníku, a někdy záměrně trénuji, když prší, je větrno nebo je teplota kolem 40 stupňů Celsia.

10.6. Procvičujte breakový rytmus

Hráč, který je schopen hrát všechny údery nezbytné pro udržení breaku, by si měl vyčlenit část tréninkového času na procvičování breakového rytmu přesně takového, jaký hodlá používat při zápasech. Dokonce i když procvičujete pořád dokola jeden úder, je možné použít většinu elementů vašeho breakového rytmu.

10.7. Trénujte seriózně

Mimo individuální tréninky, kde procvičujete konkrétní techniku, byste měli zkusit pravidelně hrát tréninkové hry. Je důležité najít soupeře, který bude brát tréninkové hry vážně. Nehrejte žádný úder, který byste nehráli v důležitém zápase. Berte hry vážně a snažte se vyhrát natolik přesvědčivě, nakolik jste schopni.

11. PSYCHOLOGIE COACHINGU

Zde se budeme krátce zabývat několika psychologickými faktory, kterých si trenér musí být vědom.

11.1. Povzbuzování a potřeba úspěchu

Téměř každý nový hráč potřebuje zažít úspěch tak brzy, jak je to jen možné, a že je zapotřebí jej povzbuzovat při každé příležitosti. Tom také upozornil, že kroket poskytuje svým vyznavačům mnohem více, než jen sportovní soutěžení a rekreaci. Mnoho nově příchozích má jiné psychologické potřeby, které je zapotřebí brát do úvahy.

11.2. Vyhněte se velkým skokům

Trenér si musí dávat pozor, aby toho příliš brzo neučil příliš mnoho. Vždy mne znepokojovalo, že skok od golf kroketu k asociačnímu kroketu je pro mnoho nováčků příliš velký, než aby se s ním dokázali snadno srovnat.

11.3. Akceptování změn

Problém, na který naráží mnoho trenérů je tendence hráčů odmítat doporučované změny v technice pokud nepovedou k okamžitému úspěchu. Obecně by změna v technice měla být doporučována pouze tehdy, pokud je hráč o potřebě změny přesvědčen a má vysokou důvěru v trenéra.

11.4. Dávejte si pozor na "zásady"

Trenéři by si měli dávat pozor na to, aby hru neučili pomocí obecných "zásad", které by si hráči zapsali do paměti hned vedle Desatera přikázání. Dokonce i když si hráč bude v dalších letech vědom, že z takových zásad existují výjimky, často bude zjišťovat, že to, že se jimi neřídí v něm vzbuzuje pocity viny.

11.5. Nebuďte "blahosklonní"

Je také důležité poznat, kdy se nováček nezajímá o hru ani tak ze společenských důvodů, ale proto, že má opravdu soutěživého ducha. Když je podobný hráč ještě ve své "začátečnické" fázi, je extrémně důležité, aby členové klubu, kteří "to myslí dobře", mu NEDÁVALI možnost hrát údery znovu, když se mu nepovedou. Pokud je opravdu soutěživý, tak jej porážka neodradí. Místo toho jej přinutí, aby se co nejrychleji zlepšil.

12. VYTVOŘTE SI VLASTNÍ ROZPTYLUJÍCÍ FAKTOR

Jedním z nejúčinnějších prostředků k překonání nervozity, zvláště při průjezdech branky nebo při zahrávání krátkého roquetu, je soustředit se na vroubkování koule na místě, kde očekáváte, že ji zasáhne hůl.

Naše mysl rozpoznává určité "nebezpečné" situace a tělo na ně reaguje zvýšenou produkcí adrenalinu. Teoreticky zabrání soustředění na vroubkování koule vaší mysli v tom, aby se zabývala "nebezpečím" spojeným s úderem, který právě hrajete.

Měli byste začít studovat vzor vroubkování, jakmile hůl začne provádět švih směrem vpřed, aby zasáhla kouli. Není nutné dívat se na branku, kterou projíždíte ani na kouli, kterou roquetujete poté, co začal švih dopředu.

Takže se připravte na úder, uvolněte svaly ve šlapkách, přinuťte se pocítit, jaké místo v prostoru zaujímají vaše ramena a potom, jakmile se hůl začne pohybovat dopředu, přestaňte myslet na úder a prostě studujte vzorek vroubkování na kouli.

13. UDĚLEJTE Z NEGATIV POZITIVA

Důležitou částí psychologické přípravy na kroketovou hru je rychlé uvážení všech věcí, které by snad mohly ovlivnit vaší hru. Existují nicméně také takové věci jako je déšť, silný vítr, velmi úzké a obtížné branky, nerovný či naklánějící se povrch apod., nad kterými mít kontrolu nebudete. Je velmi důležité, abyste takové věci nazírali jako "pozitiva" a ne jako "negativa".

Zaprvé, pamatujte, že váš soupeř se bude muset srovnat s přesně stejnými věcmi. Zadruhé, uvědomte si, že tyto věci mohou být pro vás naopak výhodné, pokud dokážete svého soupeře "přechytračit" tím, že správně odhadnete jejich vliv a patřičně upravíte svou techniku, taktiku a strategii.

Nedovolte, aby vás rozčilovaly věci, které nemůžete mít pod kontrolou. Pokuste se najít způsob jak využít ne-zcela-ideálních podmínek k tomu, abyste porazili svého soupeře. Jinými slovy, berte je spíše jako pozitiva, než jako negativa.

14. ZÁVĚR

Věřím, že by se toho dalo říci mnoho o způsobu, jakým psychologické aspekty ovlivňují také jiné oblasti hry, jako je rozhodcování a pořádání turnajů, ale to může počkat do budoucna a možná se to stejně ukáže jako příliš citlivé téma.

Doufám, že výše uvedené skákání z tématu na téma, anekdoty, zkušenosti a občasná analýza přimějí hráče k tomu, aby si byli více vědomi psychologických vlivů na hru. Věřím, že další použijí tento text jako startovní čáru pro své vlastní výzkumy a pozorování, a že se kroket stane pro lidi ještě více fascinující, jakmile zjistí, že obsahuje psychologické elementy mnohem většího rozsahu, než jakákoli hra jiná.

DODATEK

Vyrovnávání se se vzrušením

Carolyn Spooner navrhla, že bych měl napsat část, která by se týkala toho, čemu ona říká "strach z vítězství". Je nepochybné, že někteří hráči jsou psychicky téměř neschopni porazit určitého soupeře.

Mám zato, že tento problém je nejlépe popsatelný jako typ vzrušení, který hráče ovládne, když si náhle uvědomí, že právě porazí soupeře, proti kterému si moc šancí na výhru nedával. Tento stav vzrušení má fyziologické dopady podobné těm, které jsou způsobeny nervozitou.

Stejně jako u nervozity jsou nejvíce ovlivněny průjezdy brankou, rushe a krátké roquety. Odpověď musí spočívat v tom, že si budete vědomi nebezpečí a jeho prvních varovných příznaků a záměrně zpomalíte všechny své pohyby. To zahrnuje zpomalení chůze mezi údery, přesnou vizualizaci dalšího úderu předtím, než jej odehrajete, plné soustředění na úder, použití delšího, pomalejšího nápřahu a ujištění se, že každý úder je hrán pouze váhou samotné hole.

Rád bych se od jiných hráčů dozvěděl, zdali přišli na jiné způsoby jak se vyrovnat s touto obtíží, stejně jako s kteroukoli jinou, která je v tomto textu diskutována.

překlad: Tomáš Vrtný, únor 2006